Kolik nohou má stonožka?

Proto se můžeme setkat přinejlepším se stonožkou, která má 98 nebo 102 nohou. Vysvětlení je relativně jednoduché: původních osm tělních článků se postupně dělí tak, že výsledkem je vždy sudý počet tělních segmentů. První článek přitom nese modifikované končetiny, tzv. forcipuly neboli kusadlové nožky. Počet párů kráčivých končetin (a článků, ze kterých vyrůstají) je proto vždy lichý.

Proč se říká, že má sto nohou?
I když český název není příliš výmluvný, počet končetin se přesto používá k charakteristice jednotlivých stonožčích řádů (viz rovněž Vesmír 85, 732, 2006/12). Nejméně „nohaté“, s patnácti páry noh, jsou tři řády. Více noh lze napočítat u dalších dvou řádů s 21 či 23 páry nohou.

První „podpásovka“ se objevila v roce 2006
Článek znovu popisující podivnou stonohu Scolopendropsis bahiensis z Brazílie. Autor prostudoval typový exemplář (nalezený po více než 160 letech v muzeu v Petrohradu), druhý známý exemplář uložený v pařížském muzeu i dalších osm čerstvě sebraných jedinců. Jak poněkud překvapeně připustil, druh S. bahiensis je totožný s druhem Rhoda calcarata, oba se liší jen počtem párů nohou (respektive tělních článků). Po logické synonymizaci získává S. bahiensis mnohem větší rozšíření – 21článková zvířata obývají savany i lesy východní a centrální Brazílie, populace s 23 segmenty je známa jen z typové lokality druhu.

Článek publikujeme se souhlasem časopisu Vesmír 6/2012.