Patti Smith: Nekompromisní naivita života
Zpěvačka a básnířka Patti Smith patří k nejdůležitějším autorkám nezávislé hudby všech dob. V poslední době se na ni ale poněkud zapomnělo – už osm let totiž nevydala autorské album. To teď napravuje nahrávkou Banga.
Legendární chicagská písničkářka a básnířka Patti Smith popsala vznik své aktuální desky Banga následujícími slovy: „Chtěli jsme do nahrávky dostat tu naivitu a víru, se kterou jsme před desítkami let všichni začínali.“ Není těžké jí věřit – nová deska, první autorská po osmi letech, vznikala v Electric Lady Studios, kde na svých kultovních albech pracoval Jimi Hendrix. O produkci novinky Patti Smith se postaral bývalý frontman a kytarista art punkové kapely Television Tom Verlaine. Všemi písněmi na desce prostupuje duch minulosti, Patti Smith a jejímu týmu se ale podařilo vyštípat z něj všechny náznaky patosu nebo nostalgie. Banga je vzpomínková deska, zásadním způsobem se obrací dozadu, je to ale jenom proto, aby se pak mohla o to vzpřímeněji otočit zase dopředu – k tomu ostatně Patti dopomáhá i dcera Jesse Paris a syn Jackson, kteří se na vzniku desky podíleli a symbolicky tak samotné Patti nachystali cestu do budoucnosti.
U dámy není zdvořilé mluvit o věku, v případě Patti Smith byli ale určitě všichni zvědaví, jestli ji v 65 letech pomalu nezačne opouštět její proslulá živelná energie. Odpověď zní – ano i ne. Patti už nepůsobí jako punková básnířka, v odkazu na její starší píseň už „nemočí proti větru“, výrazně zvyšuje hlas snad jenom v titulní skladbě Banga. Ve většině ostatních písní prosazuje spíše zaříkávací techniku a vymýtání démonů pomocí neustálého a plíživého tlaku.
Výrazně ale celému vyznění desky odlehčuje už zmíněný Tom Verlaine z kapely Television, který unikátní hrou na kytaru dává vzpomenout na skvělou desku svojí domovské kapely nazvanou Marquee Moon. A že album odlehčení potřebuje – tematicky je věnované zemřelým osobnostem ze všech koutů uměleckého světa, ať už písně směřují třeba k režisérovi Andreji Tarkovskému, k herečce Marii Schneider (Poslední tango v Paříži), nebo nedávno zesnulé zpěvačce Amy Winehouse. Že je Patti Smith spíše komplexní umělkyní než pouhou hudebnicí, dokazuje i samotný název alba Banga – ten pochází z románu Michaila Bulgakova Mistr a Markétka.
Patti ani na jedenáctém albu neslevuje z naléhavosti a doslovnosti, která prostupuje celou její tvorbou. Kromě už tradičních odkazů na literaturu nebo umění a náboženské symboly ji neopouští ani určitá společenská angažovanost. Přesto je Banga křehká deska, manifest svobodného ducha a dokonalá demonstrace života prožitého naplno. Nemá smysl porovnávat ji s aktuální tvorbou mladých písničkářek – Patti Smith nestojí nad nimi, stále ještě je vedle nich, stále ale na vlastní cestě.
Patti Smith pořád zůstává tou osobou, která uhranula svět nezávislé hudby v 70. letech. Je především umělkyní, člověkem, ze kterého prýští kreativita, který tvoří hlavně proto, že je to pro něj stejnou nutností jako dýchání. Ačkoliv to může znít pateticky, setkání s takhle nezdolnou a originální osobností, byť jenom prostřednictvím jejích písní, je vždy inspirativní.
Patti Smith – Banga (Columbia 2012)
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
