Jak uši vypovídají o pohybu pravěkých primátů

Součástí rovnovážného orgánu vnitřního ucha jsou tři polokruhovité kanálky, které detekují zrychlení. Nedávný výzkum prokázal, že u moderních zvířat jejich velikost souvisí se způsoben pohybu. Agilnější druhy (jako například stromoví akrobaté chápani) mají polokruhovité kanálky v poměru k velikosti těla větší než druhy, které se pohybují zvolna (lenochod). Mezinárodní tým antropologů toho využil při zkoumání pohybu 16 druhů vymřelých primátů, kteří žili v 35 milionů let dlouhém období od svrchního eocénu po svrchní miocén.

Výsledky studie naznačují, že nejstarší antropoidní primáti z linie vedoucí k opicím, lidoopům a člověku byli spíše pomalí. Ploskonosé opice z Jižní Ameriky byly ve srovnání s úzkonosými opicemi Starého světa pohyblivější. Bazální lidoopi, kteří z nich vznikli, byli výrazně rychlejší než žijící druhy. „Loudavé“ tempo dnešních goril, šimpanzů a orangutanů i nás samotných by tak pravděpodobně nebylo dědictvím po předcích, ale spíš evoluční novinkou.

Pravěký primát Proconsul - rekonstrukce|foto: Creative Commons Attribution 3.0 Unported, Nobu Tamura

Dokladem může být africký primát Proconsul, který žil před 23 až 5 miliony let a kterého někteří vědci považují za příslušníka větve vedoucí k lidoopům a lidem. Na základě kosterních nálezů se předpokládá, že Proconsul chodil po čtyřech a zvolna se pohyboval v korunách stromů. Velikost polokruhovitých kanálků druhu Proconsul heseloni však odpovídá mnohem agilnějšímu zvířeti, které se pohybovalo podobně jako dnešní makakové – většinu času si vykračovalo klidným tempem, ale v případě potřeby dokázalo skákat a šplhat.

Zdroj: Proceedings of the Royal Society B