Záchrana antilopy Derbyho v Senegalu - 1. část
Derbianus je latinská forma druhového jména antilopy Derbyho, což je největší ze všech antilop. Samci mohou vážit až jednu tunu. A zároveň je to také jméno občanského sdružení, které v roce 2010 vzniklo na České zemědělské univerzitě, kde na Institutu tropů a subtropů navázalo na česko-senegalský záchranný projekt. Západní poddruh antilopy Derbyho je totiž kriticky ohrožen a čeští vědci dělají všechno proto, aby ho zachránili. Více prozradila doktorka Karolína Koláčková.
Antilopy Derbyho žijí ve volné přírodě pouze na jediné lokalitě v Senegalu, v národním parku Niokolo-Koba. Podle posledních odhadů jich tam je něco mezi 150 až 200 jedinci, čili velice málo. V roce 2000, když začala česko-senegalská spolupráce na tomto záchranném programu, bylo z volné přírody odchyceno 6 jedinců antilopy Derbyho a byli umístěni do ochranných obor v rezervaci Bandia. To je na západě Senegalu, kde antilopy nejsou ohroženy pytláctvím ani dalšími nepříznivými vlivy. Pod naším vedením se od té doby, tj. za 12 let, antilopy Derbyho rozmnožily, v současné době je jich více než 80, jsou rozmístěny v 7 stádech ve dvou rezervacích.
Ta rezervace je volnou přírodou nebo je to nějaká ohraničená oblast, kde žijí v zajetí?
My tomu říkáme semi-captivity, vyhýbám se tomu českému termínu zajetí, protože jsme tyto antilopy opravdu nezajaly. Říkáme tomu raději v lidské péči, protože bez pomoci člověka by ty antilopy neměly pravděpodobně velkou šanci na záchranu. Ty rezervace jsou součástí větších chráněných území, a to, že se v nich mají antilopy opravdu dobře a nepůsobí na ně negativní vlivy, je dáno také tím, že ty rezervace jsou oplocené.
Co antilopy Derbyho ohrožuje?
V národním parku Niokolo-Koba je to především pytláctví. Je to rozsáhlý park o rozloze několika tisíc km2, je tam velký nedostatek strážců, nedostatek infrastruktury, je to velmi nepřehledný terén, taková trnitá, zarostlá savana. Pytláci tam mohou pracovat téměř nerušeně. Kromě toho pronikají do parku pastevci dobytka, probíhá tam ilegální těžba dřeva a různých jiných surovin, takže samotný park představuje velmi malou ochranu pro ty poslední populace. Navíc je to jediný podobně velký národní park v Senegalu a jeden z posledních v západní Africe, kde tato velká zvířata přežívají. V té obtížné situaci jejich počty klesají.
Antilopy jsou tedy v rezervaci. Co s nimi děláte?
Naše práce v rámci záchranného programu má tři základní pilíře. Jednak je to přímo řízení chovu, dalším pilířem je výzkum a třetím vzdělávání, které zajišťuje kontinuitu záchovného programu v místních komunitách. Řízení chovu má několik základních složek. První věc je, že každý rok, když se narodí mláďata v chovných stádech, tak tam jezdíme nebo vysíláme studenty, kteří dělají identifikace nově narozených mláďat, tj. že je nafotí z pravé a levé strany a individuálně jim vyrobí průkazy, na nichž lze, podle počtu pruhů a podle jejich tvaru, bezpečně rozlišit konkrétní jedince. Takže my máme každou antilopu ze záchranného programu pojmenovanou a dokážeme ji kdykoliv během jejího života rozpoznat.
Poznat konkrétní antilopu na první pohled je snad nemožné!
Jde to docela dobře. Pruhy se liší tvarem a počtem a my v terénu pracujeme tak, že chodíme a máme v ruce laminovanou knížku s identifikačními kartami. Řadu těch zvířat poznáme skutečně na první pohled, tam, kde si nejsme jisti, vytáhneme tu kartičku s fotografií a můžeme tak zvíře snadno rozpoznat.
Z kolika jedinců jsou ta stáda složena?
Stáda jsou sestavena podle příbuznosti a podle nejvhodnějšího genetického složení. Nejmenší stádo má momentálně pouze 3 zvířata, jednoho samce a dvě samice, největší stádo má kolem 30 zvířat, což je to základní stádo, které se nejlépe množí a jedná se o úplně původní stádo.
Když ta zvířata individuálně známe, využíváme toho, abychom mohli sestavovat dohromady skupiny co nejméně příbuzných jedinců. Pravidelně tedy organizujeme převozy zvířat, z jednoho stáda do druhého a tvorbu nových stád v dalších lokalitách. V současné době máme 5 chovných stád a 2 stáda, kde jsou pouze samci. Protože tím, že antilopy Derbyho žijí ve stádech, kde je více samic a pouze jeden samec, samozřejmě samci neustále přebývají, takže máme neustále taková 2 zásobní samčí stáda.
Nebojují spolu samci, když jsou v jednom stádu?
Oni by se pravděpodobně váženěji utkali až v přítomnosti samic. Takže když jsou bez nich, sice pravidelně svádějí souboje, přetlačují se rohy a trénují, aby až přijde vhodná doba a příležitost a bude tu samice, byli ti nejlepší a dokázali zvítězit, ale ke zranění těchto samců zatím došlo jen jednou. A myslíme si, že tam hrál roli ještě jiný faktor, než samčí stádo.
Jak je velká ta rezervace?
Zvířata žijí v rezervacích Bandia a Fathala, což jsou rozsáhlé oplocené obory, kde se chovají přímo chovná stáda antilop Derbyho a jiná zvířata tam s nimi nejsou. Ty obory jsou velké mezi 50 až 300 ha na jedno stádo.
Co se týče identifikace – dokážete určit u novorozeného mláděte, které samici se narodilo?
To nám antilopy Derbyho poměrně komplikují, protože se mládě po narození nechová tak, že by následovalo svou matku a bylo s ní celý den, ale zalehne někam do křoví, matka je tam nechá a vrací se k němu jenom jednou nebo dvakrát denně, aby je nakojila. V té době jsme zkoušeli mláďata identifikovat, ale není to jednoduché, navíc se to ukázalo jako dost nebezpečné, protože samice, pokud se dostanete do blízkosti mláděte, se jej snaží bránit. A vzhledem k tomu, že samice antilopy Derbyho může vážit až 400 kg, určitě to není setkání příjemné.
Poznáváme tedy jejich vztah s matkami teprve ve chvíli, kdy spolu s nimi začínají chodit se stádem. A ještě v té době nám to znovu zkomplikují, protože se zase nedrží s matkami, ale vytváří tzv. školky. Mláďata jsou všechna pohromadě v jedné skupince, hlídají je 1-2 dospělé samice nebo subadultní jedinci, a zase chodí k těm svým matkám jenom na kojení, což může být několikrát denně. Takže naším úkolem je chodit většinu dne s tím stádem a zaznamenávat ta kojení, abychom si mohli být jisti, že to mládě skutečně saje u té stejné samice, a že je to pravděpodobně jeho matka.
