Internované řeholnice se konečně dočkaly muzea
V Bílé Vodě na Jesenicku se zrodilo první muzeum v Česku, které připomíná násilnou internaci řádových sester v minulém století. Obec byla 40 let centrem, kam komunisté soustředili stovky řeholnic z celé země. Unikátní expozici ve vsi slavnostně otevřeli v pátek 7. září, osobně jí požehnal i kardinál Dominik Duka.
Bílá Voda u polských hranic je jednou z nejméně osídlených obcí na Jesenicku. Má ale za sebou velmi bohatou a pohnutou minulost. Její vývoj ovlivnila zejména církev. A právě historii se věnuje nové muzeum. Od založení obce se tu vystřídalo několik majitelů, mezi nimi i nizozemská princezna, připomíná spoluautorka expozice Michaela Neubauerová:
„Zvláštní kapitoly jsme věnovali významné majitelce Bílé Vody v 19. století, holandské princezně Marianně Oranžské. Těch témat je samozřejmě mnohem více. V druhé polovině jsme se zaměřili na církevní historii, která je prakticky nejbohatší na celém Jesenicku. Musím zmínit minimálně piaristy, kteří zde založili kolej i gymnázium. V 19. století přichází ženský řád Chudých školských sester de Notre Dame z Vratislavi, který zde zřizuje obecnou školu, měšťanku, hospodyňskou školu i sirotčinec. Kongregace zde působila až do poloviny 20. století.“
Expozice se ale nejvíce zaměří na druhou polovinu minulého století, kdy sem komunisté vystěhovali stovky řeholnic. První sestry přivezli 28. září roku 1950. Podle historika Pavla Macháčka je čekal vybydlený studený klášter:
„Řeholnice, které přijížděly, měly s sebou jen osobní věci. Většina si nemohla přivézt ani postele, žádný nábytek, a proto si v počátcích musely srazit postele k sobě, aby se alespoň trochu vyspaly. Až teprve v průběhu dalších týdnů a měsíců se dostaly do stádia, že mohly začít opět normálně žít. Nepředstavujme si ale, že to bylo jednoduché.“
750 řeholnic dnes odpočívá na zdejším hřbitově. Expozice přináší výpovědi těch, které dosud žijí. Roční cestování po klášterech v Česku a na Slovensku přineslo své ovoce. A právě rozhovory se sestrami si podle nezávislého bělovodského starosty Miroslava Kociána vyžádaly nejvíce práce:
„Bylo to časově náročné. Když jsme se těch sester ptali, jak ten jejich život a to utrpení vnímaly, byly neuvěřitelně spokojené, šťastné. A my jsme z nich museli tu realitu páčit. A ony vždycky říkaly – bylo to těžké, ale my jsme se pomodlily a bylo to krásné. Ta Bílá Voda bylo vymodlené místo. Takže to bylo to, co se tomu komunistovi nepovedlo. On je sem poslal za trest, aby trpěly, a ony tady byly šťastné.“
Slova starosty dokládá i sestra Katarína z řádu Premonstrátek, která teď žije s ostatními řeholnicemi v Nitře. Jistý čas ale i ona strávila v Bílé Vodě:
„Myslím si, že i ony vzpomínají na tyto roky jako na požehnané. Jak ten čas plodně využily. Myslím si, že měly z celého toho pobytu prospěch.“
Bělovodské muzeum bude živé, má pomáhat i badatelům. Expozice Památníku obětem internace je od letošního jara otevřená i v Králíkách na Orlickoústecku. Připomíná ale internaci mužských řeholních řádů.
