Kruté léto Kanye Westa a jeho nohsledů
Ve světě popu zapomeňte na spravedlnost. Pokud jste hvězda první velikosti, nečekají od vás fanoušci a kritika nic jiného než prvotřídní materiál, a pouhý nadprůměr je jednoduše málo. Přesně takový boj s větrnými mlýny právě svádí rapový magnát Kanye West. Můžete ho nenávidět za jeho výstřelky, ale málokdo z muzikantů poslední dekády dokázal shromáždit tak impresivní diskografii jako on.
Jen pro připomenutí: nedávno například v anketě čtenářů portálu Pitchfork o nejlepší desku posledních patnácti let dostal do elitní stovky všech šest svých desek, čímž překonal i nakonec vítězné Radiohead. Můžeme se pak divit, že všechno, na co sáhne, je poměřováno nejvyššími měřítky kvality? Výjimkou tak není ani aktuální kolaborativní album Cruel Summer, vydané pod hlavičkou G.O.O.D. Music. Není to tak úplně jeho album, West se na něm spřáhl s týmem producentů, rapperů a zpěváků z labelu, kterému šéfuje. A výsledek?
Záleží na úhlu pohledu. Jako rapová deska jedné hiphopové kliky dopadlo Cruel Summer celkem slušně, jako nový projekt Kanye Westa je to ale jen průměr. Vzpomeňte si, co jsem řekl na začátku recenze o spravedlnosti.
Předem se omlouvám za dvojí měřítko, ale patřím přesně mezi ty, kteří od Kanye Westa čekají s každou další deskou jen to nejlepší. Že je to kruté? Dobře, zapomenu na fakt, že deska nazvaná Kruté léto vychází v době, kdy už ráno musíme ve skříních hledat podzimní bundy. Těžko ale budu zapomínat, že polovinu tracků z dvanácti už West dávno vypustil do médií – od pilotního singlu Mercy, který je venku už od dubna, přes další jarní singl Cold (dříve Theraflu) až po aktuální Clique. I Don't Like se alespoň dočkal remixové podoby a v New God Flow nově rapuje Ghostface Killah. S výjimkou majestátního úvodu To The World s R. Kellym se dosud neslyšené tracky těm starým nepřiblíží ani na dohled.
Pokud tedy držíte krok s Kanyeho singlovými nálety, dostanete na Cruel Summer kolekci oposlouchaných hitů a několik druhořadých skladeb, které s Westem navíc nemají nic společného – je tu třeba další tuctový track Kid Cudiho (Creepers) nebo spolupráce Johna Legenda a Teyany Taylor (Bliss), na které je nejzajímavější to, že ji produkoval Hudson Mohawke, kterému ale osmdesátkový r&b pop zdaleka nejde tak dobře jako euforické wonky.
Kanyeho epos My Beautiful Dark Twisted Fantasy zasáhl střed terče, protože na něm upustil uzdu své kreativní fantazie a v sopce na Honolulu se vydal přepisovat estetická pravidla popu. Kanyeho skladby z Cruel Summer jsou spíše ve znamení návratu k tradičnějším podobám hip hopu – masivní minimalistický beat Mercy těží z halucinačních experimentů hyphy, splašené snare bubínky z I Don't Like (RMX) nebo Cold odkazují k jižanské trap music a New God Flow je devadesátkový boombap à la Wu-Tang Clan.
Funguje to skvěle, Kanye a jeho pravá ruka Hit-Boy jsou ve výtečné formě, ale všechno jsme už jaksi někde slyšeli. Jako rapperovi navíc Kanyemu machistické beaty moc nesvědčí – v Mercy má ještě štěstí, že 2 Chainz ani Big Sean nepatří mezi rapovou špičku, v New God Flow se West sice snaží, ale Ghostface Killah ho doslova vymaže z tracku.
Kolaborativní desky podobného ražení obvykle sklouznou do chaosu, na Cruel Summer je ale ze všeho nejvíce vidět, že Kanyeho G.O.O.D. Music není klasická hiphopová klika ve stylu Wu-Tang Clan nebo třeba současných Cash Money Records, ale spíše jen imaginární shluk interpretů, kteří za svoji kariéru více či méně vděčí velkému šéfovi Westovi. A ten – jak známo – nikdy nebyl týmovým hráčem, nakonec kdo by chtěl za vůdce takového podivína.
Cruel Summer je hlavně připomenutím, že singly jsou v dnešním popu všechno – jako deska má smysl jen pro sběratele, kteří chtějí mít pohromadě všechny výtvory Kanye Westa. Od perfekcionisty a freaka do kontroly kvality jsme čekali víc.
Kanye West Presents Good Music Cruel Summer (GOOD Music / Def Jam, 2012)
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
