Daniel Raus: Michail Gorbačov a změny, které nechtěl
V pondělí uplyne 24 let od chvíle, kdy bývalý sovětský státník Michail Gorbačov definitivně soustředil moc do svých rukou. Stal se totiž předsedou Prezídia Nejvyššího sovětu. Byl to klíčový krok, i přesto, že v čele komunistické strany stál už tři roky - od smrti svého předchůdce Černěnka. Následovaly poměrně radikální změny, jež vedly nakonec k rozpadu Sovětského svazu.
Existují v dějinách postavy, jež se staly symbolem velkých změn, ač je vůbec nezamýšlely. Jednou z nich je Michail Gorbačov. Tento první a poslední prezident Sovětského svazu chtěl reformovat zkostnatělý komunistický systém, což vedlo k pádu onoho systému, protože kostlivec reformovatelný nebyl.
V jistém smyslu chtěl Gorbačov obdobu socialismu s lidskou tváří, kterou jsme u nás odpískali o dvacet let dříve, v roce 1968.
Sovětská vojska nás okupovala a skeptici říkali: Aby se u nás něco změnilo, musela by nastat změna v Moskvě, jenomže v Moskvě se nikdy nic nezmění, takže šance jsou nulové. Změny ale přišly tam, kde je nikdo nečekal, v samotném Kremlu. Jinými slovy, v nejcentrovatějším centru komunistické ideologie. Řečeno slovy Pána prstenů, v samotném srdci říše Mordor.
Jejich nositelem byl Michail Gorbačov. Přestože věřil v komunismus, prosazoval morální principy. Zpočátku naivně, když zaváděl prohibici a snažil se odlákat Rusy od jejich butylky. Potom ale převratně, když přišel s myšlenkou „glasnosti“, která rychle pronikala celou společností. Ukázala se křehkost systému, ve který lidé nevěří. A překvapen byl samotný Gorbačov.
Je otázka, jakou roli v tom všem sehrály jeho vztahy se západními státníky, především s britskou premiérkou Thatcherovou a americkým prezidentem Reaganem. Ronald Reagan popsal v úvodu svých pamětí jejich klíčové setkání mezi čtyřma očima, a také modlitbu, která mu prošla myslí těsně předtím.
Když potom řekl v Berlíně slavnou větu: „Pane Gorbačove, zbourejte tuhle zeď!“, přesně věděl, s kým má tu čest.
Hojně se taky meditovalo nad náboženskou vírou Michaila Gorbačova. Hlavně, když navštívil Assisi a s obdivem promluvil o svatém Františkovi, nebo když po smrti papeže Jana Pavla II. zmínil „vůli Boží“.
V jednom rozhovoru pár let po pádu komunismu dokonce prohlásil: „Nevím, kolik let mi Bůh ještě dá a jaké jsou jeho plány“. Gorbačov to ale uváděl na pravou míru s tím, že zůstává ateistou.
Jisté je, že se stal velkou postavou 20. století. Odstartoval změny, jaké ho nenapadly ani v nejdivočejších snech. A uprostřed toho dění zůstal věrný morálním principům.
Za to si ho na vlnách Radiožurnálu váží Daniel Raus.
