Domácím školám začíná školní rok

6. říjen 2012

Září je už sice za námi, ale školní rok můžeme stále považovat za nový. Ostatně dnes jej slavnostně vítá část českých školáků. Jedná se o žáky takzvané domácí školy, kdy se děti vzdělávají individuálně spolu s rodiči.

Individuální vzdělávání je u nás v současné době možné na prvním stupni základní školy, experimentálně běží výuka také na druhém stupni. Děti jsou zapsány ve své kmenové škole a jednou za půl roku sem přicházejí na přezkoušení.

Nový školní rok zahajují domácí školáci společně. Rodiny z celé republiky se dnes scházejí v Zákolanech blízko Kralup nad Vltavou. Pravidelná akce mívá ústřední téma.

Domácí školáci v literární dílně

„Letos máme takový zdravotní kurz, rodiče si připraví stanoviště, bude jich tak deset dvanáct, a na každém tom stanovišti se děti dozvědí něco o první pomoci. Určitě je tam vítání prvňáčků, prvňáčci dostanou pamětní list.“

Říká Judita Kapicová z Asociace pro domácí vzdělávání, která setkání dětí a rodičů pořádá. Společné celostátní akce, kterých je během roku víc, slouží i k seznámení rodin.

Domácí školáci v tiskařské dílně

„Jinak se samozřejmě snažíme, aby ty rodiny měly mezi sebou kontakty, aby měly adresář ostatních rodin, aby se mohly nějakým způsobem stýkat. A v domácím vzdělávání nám to přijde jako hodně důležitá věc, protože je třeba, aby se ty rodiny vzájemně podporovaly a mohly sdílet i zkušenosti. A sdílením zkušeností a rozhovorem, získáváním informací vlastně se celá ta rodina zase posunuje dál.“

Podle Judity Kapicové jsou rodiny, které se pro domácí školu rozhodnou, vstřícné a komunikativní: rodiče jsou aktivní lidé, kteří chtějí aktivně vzít do vlastních rukou výchovu a vzdělání svých dětí. Jedněmi z nich jsou Žežulovi z Prahy se třemi dětmi. Maminka Hana má bohaté zkušenosti s učením dvou starších.

„Můj muž mi určitě pomáhá, děti se učí navzájem, potom se učí přirozeně, a já si myslím, že to hodně do toho učení patří, že to je vlastně nejlepší učení přirozeně: od babičky, v přírodě, na chalupě v Jeseníkách. Učí se hodně od dětí z domácí školy, kdy se setkáváme na skupinkách, na různých akcích, učí se v galeriích, od lektorů, učí se na kroužcích. Takže určitě učí se cestou, to je typické pro domácí školu, že dítě se učí cestou, že není primární to, že se něco musí naučit, ale ono se to naučí v průběhu něčeho.“

Domácí školáci v řezbářské dílně

Hana Žežulová považuje učení doma za jednu z možností vzdělávání, která v naší zemi ještě za 1. republiky byla a od konce 90. let 20. století opět existuje. Souvisí jejich rozhodnutí s tím, že patří ke křesťanským rodinám?

„Víra je intimní, osobní záležitost a těžko vám řeknu, jaký by to bylo, kdybych nebyla křesťan, jestli bych volila jinou cestu nebo stejnou cestu a myslím si, že domácí škola není úplně záležitost křesťanství nebo víry. Víra vás vede k zodpovědnosti, ke svobodě, a to souvisí s domácí školou, protože domácí škola v podstatě je v určitém smyslu svoboda.“

Matka tří dětí mluví také o zodpovědnosti, kterou přijala společně s vírou. Tato zodpovědnost podle ní může souviset s faktem, že se s manželem vydali cestou domácího vzdělávání.

autor: Renata Skalošová
Spustit audio