Onřej Horecký: „První dojmy z Tanzanie mohou být šokující“

Rodák s moravských Šumic byl na cenu nominován učitelkou ze ZŠ Uherský Brod, se kterou spolupracuje v rámci projektu „Škola škole“. „Nevěděl jsem o nominaci. Ani to, že existuje jakási cena pro lidi, kteří, jak jsem se pak dočetl, dají na charitativní projekty nejen své finanční prostředky, ale také srdce. Bylo to pro mě překvapení.“

Vliv Měsíce
Jak přišel na myšlenku pomáhat v Tanzanii sirotkům, jejichž rodiče zemřeli na AIDS? „Napadlo mě to, když jsem pomáhal v Anglii handicapovaným a procházel zásadními změnami ve svých životních postojích. Jednou jsem se v noci díval na Měsíc a rozhodl se, že odjedu do Afriky a budu tam pomáhat potřebným. Už druhý den jsem obcházel agentury a zjišťoval, jak bych se tam dostal.“

Obyvatelé Tanzánie|foto: Misijní banka ubožáků

Tanzanie je krásná, ale chudá
Poprvé se Ondřej Horecký podíval do Tanzanie v r. 2004, kam odjel jako dobrovolník přes agenturu. „Mnozí mají představy o tom, že Afrika je příroda, buš a zvěř. Realita je úplně jiná. První dojmy mohou být dokonce šokující, protože je tam hodně špíny a nepořádku. Také vidíte kolem velkou chudobu, hliněné domečky bez elektřiny a vody. Počet nakažených virem AIDS je obrovský a setkáváte se s tím poměrně běžně.“ Většina sirotků po rodičích, kteří zemřeli na AIDS, prý skončí u prarodičů, tet, strýců. „Obyvatelé tam naštěstí chápou rodinu v širokém smyslu slova. Přesto je velké procento dětí, o které se rodina nechce starat nebo které žádné příbuzné nemají.“ Tak vznikl projekt „Bez mámy“, který pomáhá právě těmto sirotkům.

Děti z Mahanga
Projekt na pomoc africkým sirotkům spatřil světlo světa díky náhodě. „Když jsem byl v Tanzanii podruhé, oslovil mě v místní školce, kde jsem pracoval, starší člověk. Zavedl mě do vesnice Mahango. To, co jsem tam viděl, se mě dotklo tak silně, že jsem si řekl, že tady bych chtěl pomáhat.“ Pozval si místní stařešiny a zeptal se jich, jakému projektu dávají přednost. „Vybrali si školku a pak misijní stanici s malým sirotčincem. Děti do školky chodí rády a sirotci mají výuku zadarmo. Ostatní platí menší částky,“ prozradil Ondřej Horecký.

Tanzanie - děti z chudých rodin|foto: Rastislav Maďar

Výchova k ušlechtilosti
Do myšlenky pomoci Africe zapojil Ondřej Horecký i školy u nás. Chtěl prý, aby to děti vychovávalo k dobru a chuti pomáhat. „Projekt spolupráce mezi českými a africkými školami jsem nazval „Škola škole“. Celé to začíná přednáškou, ve které dětem představím africkou školu, která potřebuje novou omítku, střechu, podlahu či lavice. Žáci s kantory se rozhodnou, jestli budou přispívat a peníze pak získávají z různých akcí. Když je dílo hotovo, tak to v Africe nafotím, aby děti viděly, jak jejich peníze pomohly.“

Více se dozvíte, pokud si poslechnete audiozáznam (u článku nahoře) rozhovoru s moderátorkou Danielou Brůhovou.