Na střekovském nádraží opatrují unikátní parní vodárnu
Na střekovském nádraží v Ústí nad Labem si ještě v sobotu 17. listopadu můžete prohlédnout jedinečnou technickou památku – parní vodárnu. Fungovala více než sto let, od roku 1874 do roku 1975. Zachovaly se v ní původní stroje, o které se stará sdružení Zubrnická museální železnice a střekovští dobrovolní hasiči. Zasvěcený výklad mi podal správce parní vodárny Zdeněk Dundr.
K čemu vlastně tahle parní vodárna sloužila? Tady se schraňovala voda pro parní lokomotivy?
„Přesně tak,“ přitakává správce vodárny a dodává: „Tady jsou dvě obrovské nádrže, pojmou celkově sto kubíků vody. Voda se čerpala z řeky Labe pomocí pístového čerpadla, které je umístěno za námi ve dvoře. Dnes je to už jímka, bývala to ale hluboká studna propojená s řekou Labe umělým kanálem.“
Strop nad námi tvoří právě tyto nádrže a podle Zdeňka Dundra mají skutečně úctyhodné rozměry: „Jsou veliké svým průměrem i výškou. Zaberou prostor asi pěti metrů a kdybychom vystoupili do patra, jejich výška je asi dva a půl metru. Teď jsou nádrže prázdné. Je to už jen muzeální záležitost, protože koroze zahlodala.“
Jak dlouho voda z těchto nádrží lokomotivám vydržela? „Za plného provozu bych to tipoval tak na jeden den,“ odhaduje Zdeněk Dundr. Byl tu velký odběr, vodu si braly nejen lokomotivy, ale využívalo ji i vlastní depo, které kdysi stálo na Střekově. Bylo to takové menší depo, kde se voda plnila do vozů a myly se s ní lokomotivy.“
Pára už není, přesto se dál točí
Pojďme se teď podívat na samotnou technologii: „Unikátní je to, že se strojní vybavení zachovalo až do dnešních dnů v původní podobě. Je tu parní stroj a kotel, který dodával páru pro jeho pohon. Stroj poháněl pístové čerpadlo a to dodávalo vodu do obou velkých vodojemů,“ ukazuje správce.
Můj průvodce mě vyzývá, abych si to zkusila, a zároveň ujišťuje: „Nebojte se, nerozbijete to, byli tu různí lidé, i děti to pouštěly. Až se ručička tlakoměru dostane k číslici 5, bude tam pět atmosfér a potom už můžeme vlastní stroj spustit.“
Stroj se s mohutným funěním rozbíhá a kola se jen zvolna otáčejí. Pan Dundr vysvětluje: „Setrvačník běží na menší otáčky, protože jsme tady udělali takovou menší úpravu. Parní stroj je teď poháněný vzduchem, kotel totiž podléhá revizním zkouškám a ty bohužel zatím nemá. Parní stroj měl tehdy výkon pět koní a asi padesát otáček za minutu.“
Když se do střekovské parní vodárny vypravíte, dozvíte se také, jaké vychytávky její pracovníci využívali nebo proč má jedno z kol parního čerpadla dřevěné zuby.
