Kandidáti na Ceny Paměti národa: František Zahrádka
„Pokud se cítíme být chlapy, musíme vždycky odporovat zlu,“ říká František Zahrádka. Za svoje životní postoje dostal 20 let těžkého žaláře. Prošel mnoha věznicemi a tábory, v jednom z nich ho zastihla i smrt maminky. (Na pohřeb ho pochopitelně nepustili.) Nikdy to nevzdal. Po roce 1989 se podílel na založení Muzea třetího odboje v Příbrami.
František Zahrádka se narodil na konci října roku 1930 v Děčíně. Život mu nastavil svou drsnou tvář záhy v dětství, když v 8 letech díky rodinným peripetiím zůstal sám. Rodina se opět spojila až po atentátu na Heydricha. Společně pak žili v Českých Budějovicích až do zatčení obou rodičů v roce 1944. Tatínek se z vyšetřování vrátil v prosinci, maminka až na konci války v květnových dnech roku 1945. Ani po válce se Františkovi nedařilo o moc lépe.
V poúnorové době, kdy dokončoval studia na radiomechanika, se aktivně se zapojit do skautského odporu proti novému lidově demokratickému režimu. V lednu 1949 převedl Zahrádka svou první skupinu skautů do Bavorska. Přechody byly celkem čtyři. Zatčení na sebe nedalo dlouho čekat. Stalo se tak 3. září 1949.
„Já jsem byl ještě dopoledne v zaměstnání, přišel jsem domů, začal jsem se umývat a koukám na hodiny. Najednou mě u umyvadla povalili dva chlapi, mazáci, jak se pak zjistilo z obranného zpravodajství, na zem. Našli u mě ČZ 6 35 s devíti nábojema a ta pistole nemá pojistku, ta se mačká rovnou tahem. No a říkali, hele, co ten hajzl na nás měl v laufu patronů. Ty mi tam potom dali hned výprask.“
Vzpomíná na své zatčení František Zahrádka. Za zločin velezrady a vyzvědačství byl odsouzen na 20 let těžkého žaláře, k peněžitému trestu 20 000 Kčs, ztrátě čestných občanských práv na 10 let a čtvrtletnímu zostřenému loži. Prošel mnoha věznicemi a tábory, pracoval i na pověstné věži smrti.
Po roce 1989 se podílel na založení Muzea třetího odboje v Příbrami. Je hlavním správcem v Památníku obětem komunismu Vojna u Příbrami. Pro návštěvníky má jeho výklad váhu nejen faktickou, ale zejména osobní. Zkrátka to zažil.
„Tak maximální sazba ostré korekce byla 10 dní. Jedno teplé jídlo za tři dny, jinak 20 dkg chleba a teplá voda. Příchozí vězeň tady musel ze sebe všechno slíct, aby neměl třeba zašitou žiletku někde... a dostal pyžamko. Tady byla zvlášť zostřená cela. Tato postel se dá zamykat. Takže vězeň si nemohl ani lehnout.“
Jak vidí život tohoto skauta a komunistického vězně Mikuláš Kroupa z Post Bellum?
„František Zahrádka je určitě jeden z nejsilnějších vypravěčů z celé Paměti národa. Nemyslím tím silný, nezlomný jen v duchovní rovině, ale i fyzické. Je mu 83 let, a pokud vím, tak minulou sobotu přešel Šumavský poledník. Což je nejméně 20kilometrový pochod horským terénem. Takže tady dvojnásob platí: Ve zdravém těle, zdravý duch.“
Podívejte se také na stránky www.cenypametinaroda.cz. A pokud vás příběh Františka Zahrádky zaujal, hlasujte.
Další informace najdete zde:
František Zahrádka
Životopis na webu Paměť národa.cz
Vyprávění na webu Příběhy 20. století
Medailonek na webu Ceny paměti národa
