V pražském Obecním domě se už dvakrát psaly české dějiny
Asi každý z nás už někdy byl v secesním Obecním domě v Praze na kávě, na pivu, na obědě, na koncertě, na plese nebo na výstavě. Ale víte, že tento dům ve své stoleté historii nesloužil jen radovánkám? Hned dvakrát se výrazně zapsal do historie českého, respektive československého státu.
„Na stěnách i na stropech je velice bohatá výzdoba,“ říká mi Jiří Bukovský, provozní pracovník Obecního domu, zatímco jedeme jedním z nejhezčích pražských historických výtahů od firmy Ringhoffer do prvního patra.
Právě tam se nacházejí reprezentační prostory, které si zaslouží podrobnou prohlídku. Je to totiž doslova galerie výtvarného umění a designu počátku 20. století. Prohlídka by mohla trvat hodinu a víc. Tak nabízím jen největší zajímavosti.
„Přišli jsme do salónku, který se jmenuje Cukrárna. Patří do řady takzvaných dámských salónků. Kdysi tu posedávaly dámy a popíjely kafíčko,“ popisuje Jiří Bukovský.
Zatímco Cukrárna se pyšní bohatou výzdobou, která je inspirována empírem, vedlejší Slovácký salónek je zdoben různými prvky z česko-slovenského pomezí. Salónek Boženy Němcové je sice nejmenší, ale má velmi barevnou dominantu v podobě kašny z mramoru, mozaiky, keramiky a kovu.
Další salónek se původně jmenoval Srbský, ale po smrti Františka Ferdinanda d’Este byl přejmenován na Orientální. U toho už zůstalo. Však tu stolky vypadají jako obrácené minarety.
„Prošli jsme do Grégrova sálu. Tyto prostory byly určeny k besedám, jichž se zúčastňovali muži. Diskutovali o závažných tématech a vytvářeli tu politiku,“ říká Jiří Bukovský.
Platí, že výzdoba Grégrova, Palackého, Riegrova nebo Primátorského sálu je mnohem méně hravá. Je slavnostnější a najdeme tu díla nejvýznačnějších umělců doby před sto lety – Františka Ženíška, Jana Preislera nebo Alfonse Muchy.
Všimněte si i jedinečných lustrů. Ty dodala firma Křižík. Nebo zajímavosti, na kterou mě můj průvodce upozorňuje v Primátorském sále. Tamější černý dubový nábytek je gravírován pravým stříbrným prachem.
Mimochodem, právě v salóncích Obecního domu jednali po 17. listopadu zástupci Občanského fóra v čele s Václavem Havlem s delegací tehdejší komunistické vlády. Tady se psaly naše novodobé dějiny.
Výtahem s Jiřím Bukovským sjíždíme do podzemí. „Prošli jsme ke schodům, které vedou do plzeňské restaurace – tedy do takzvané lidové části Obecního domu. Lidovosti chtěli architekti docílit i kombinací materiálu, proto se tu objevuje keramika,“ ukazuje Jiří Bukovský.
Jsou to kachle výjimečné umělecké kvality. Ve sklepě se nachází i americký bar, druhý nejstarší v Evropě. A ještě zajímavost. Všude v Obecním domě uvidíte průduchy klimatizace. Ta je už od počátku chlazena vodou z Vltavy, a to ze studen, které se nacházejí hluboko v podzemí budovy.
Zobrazit polohu Obecního domu na mapě Prahy
