Klid? Ten najdeš v klášteře, soudí hinduisté
V dnešní uspěchané době možná leckdo zatouží po klidném životě kdesi v klášteře. Třeba v daleké Indii. Jak žijí ti, kdo zasvětili svůj život askezi a modlitbám? Je jejich život opravdu klidný?
V prostorné hale tančí asi dvacet dívek a žen. Otáčejí se kolem dokola, některé mají ruce nad hlavou a zavřené oči. Zcela se poddávají tanci a já se trochu divím, že se jim nezatočila hlava.
Tanci přihlíží vlastně jen několik hudebníků a duchovní vůdce Rameš Baba, kulaťoučký šedesátník s vyholenou hlavou, který hraje na varhany a zpívá. Diváci nejsou potřeba. Dívky a ženy tančí pro obveselení Krišny.
„Ženy, které tančí, jsou mnišky. Svůj život zasvětily Krišnovi. Vzdaly se materiálního světa, stejně jako já,“ vysvětluje mi Bhameni Šaran. I on je mnich. Spolu s další stovkou mnichů žije v klášteře Barsana, který se tyčí na kopci nad námi. Mnišky žijí tady dole. Celkem je jich šest desítek.
Hudba zrychluje a ženy se otáčejí rychleji a rychleji. Jejich barevné, dlouhé sukně vlají kolem nich. Venku už se setmělo a světlo tanečního sálu září do noci. Za chvíli je konec. Mnišky zůstávají v ženské části kláštera, já stoupám po nekonečných schodech k mužům. Ještě štěstí, že se podává jídlo.
Trvalé štěstí znamená zasvětit se bohu
Ráno se vstává časně, tedy ještě před východem slunce. Nejprve se mniši modlí. Potom si vyslechnou ranní kázání svého duchovního vůdce a den stráví prací kolem kláštera.
Odpoledne je další přednáška představeného a před západem slunce tanec zasvěcený Krišnovi. Jeden den je jako druhý. Týdny, měsíce, roky.
Bhameni Šaran žije v klášteře dvanáct let. Předtím vystudoval anglickou literaturu, pak se vrhnul na náboženské a filozofické texty a skončil v klášteře. Proč?
„Každý člověk hledá klid a štěstí. Lidé si někdy mylně myslí, že je mohou najít v penězích, ale veškeré materiální statky jsou jen dočasné. Všechny časem pominou. Trvalého štěstí lze dosáhnout jen tím, že se zasvětíš bohu,“ vysvětluje mi Bhameni Šaran.
Na tomto místě kdysi dováděl Krišna
Co prý může být navíc lepšího než sloužit jako mnich na místě, které je s božskou postavou přímo spojeno. Klášter Barsana leží v srdci mytického kraje Braj, malého pohoří nedaleko indického města Vrindavan.
„Toto je země Krišny, toto je jeho domov. Podle indických posvátných textů je Braj vlastně zosobněním samotného božstva. Když se dotkneš Braje, dotkneš se Krišny samotného,“ vysvětluje mi druhý muž kláštera s výmluvným jménem Brajraj.
Jeho klášter stojí na místě, kde před pěti tisíci lety žil samotný Krišna. Tady tančil za zvuků své píšťaly, tady dováděl se svými oblíbenými pastýřkami. Život v klášteře je přece jen asketičtější, přesto není o nové mnichy a mnišky nouze.
„Život v klášteře je příjemný. Mám tři bratry, kteří jsou úspěšní byznysmeni a mají spoustu peněz. Občas k nim jedu na návštěvu, ale těším se zase zpátky sem. Tady jsem šťastný,“ říká mi Šaran. Vypadá tak, že nemám důvod mu nevěřit.
