Užitečné hračky pro seniory? Víčka z petek, kelímky od jogurtů

Rychlost, dynamika a pružnost už není jejich silnou stránkou, přesto se mohou i svým pomalejším tempem zdravě pohybovat a ještě se u toho dobře pobavit. Správnou volbou pro dříve narozené mohou být třeba psychomotorické hry, během kterých si procvičují nejen motoriku, ale i mysl. Vyzkoušeli si je také senioři z Ostravského debatního klubu 50+.

Staré dámy o sobě se smíchem říkají: „Jsme jak ty malé děti!“ Jejich hry mají v názvu slovo psychomotorické, jde tedy o spojení těla a mysli. Jak to vypadá v praxi?

„Mohu uvést příklad jedné aktivity s typickou psychomotorickou pomůckou, což jsou víčka od PET lahví. Účastníci mají za úkol sestavit z nich libovolný obrázek,“ uvádí Dagmar Trávníková z Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Jaký obrázek zvolila paní Míla? „Udělám rámeček. A co v něm bude? Něco tam dám, ještě nevím, co to bude. Nejspíš asi kytička.“

Jak mohou právě seniorům tyto hry pomoci? „Volíme spíš pomalejší aktivity, zdůrazňující jednotlivé oblasti, které je potřeba u seniorů rozvíjet. Jemná motorika, grafomotorika, rovnováhové schopnosti. I v seniorském věku je třeba se pohybovat, starší člověk se tak udrží fit nejen fyzicky, ale i psychicky,“ vysvětluje Dagmar Trávníková.

Za zády máme připravené nějaké rekvizity. Slečna Dagmar ukazuje jejich význam: „Například psychomotorický padák je takový veliký kruh sešitý z několika cípů barevné látky. S ním se dělají třeba takzvané mexické vlny, nebo se na něj dají míčky a pak se s tím hýbe a třese.“

Důležité je zaměstnat tělo i mysl

Senioři s padákem cvičí a slečna Trávníková je povzbuzuje: „Pojďme nahoru a zase dolů. Pokud vás to bolí, nemusíte tak vysoko. Můžete trošku níž – jak to komu vyhovuje. Až bude padák nahoře, tak se podívejte, kdo na vás kouká na druhé straně!“

A k čemu slouží spousta kelímků od jogurtů? „Každý hráč si vezme čtyři až pět kelímků, snaží se je postavit na různé části těla a balancuje s nimi. Dále tu máme žonglérské šátky. Jsou pomalejší než míčky a tím pádem vhodnější pro imobilnější skupiny,“ popisuje lektorka.

Sedla jsem si na kus řeči s paní Hermínou. Prozrazuje, že už měla osmdesát pět let, a dnes si tady hrála: „Krásné, jednoduché hry a přitom se nám rozvíjí motorika rukou – i nohou, které někdy nechtějí poslouchat. Hlavní je ale myšlení. Že nezůstáváme někde zavření a nevzdycháme, že už je nám tolik roků a že nemůžem tohle nebo támhleto. To, co můžem – to je to kladné!“

Vyzvídám, jak to dělá, že je ve svém věku stále tak bystrá a čilá, a paní Hermína prozrazuje svůj recept: „Ráda čtu, luštím, ráda se bavím, poslouchám rádio a sleduji televizi. Prostě pořád zaměstnávám svůj mozek.

Taky mám ráda květiny, s nimi je každé prostředí hned veselejší. Ráda se o ně starám. Zrovna jsem je zalévala, pěkně s jednou hůlkou a s konvičkou,“ usmívá se pětaosmdesátiletá Hermína. Vyrovnaná a moudrá dáma, která spokojeně o berli odchází.

autor: Jana Jeckelová
Spustit audio