Agnieszka Hollandová: Holocaust je otevřená rána

Agnieszka Hollandová je už od dob svých studií na FAMU, kterou absolvovala v roce 1971, spojená s českým filmem. V kinech debutovala v roce 1978 filmem Provinční herci. Polskému a posléze i evropskému a americkému publiku se vryla do paměti filmy Horečka (1980), Osamělá žena (1981), Hořká sklizeň (Bittere Ernte, 1985), Zabít kněze (1988), Evropa, Evropa (1990) nebo Úplné zatmění (1995). Ve Spojených státech, kde vznikl film Úplné zatmění, se také podílela na seriálové produkci.V Česku nedávno natočila pro HBO seriál Hořící keř o Janu Palachovi (měl by se vysílat na začátku roku 2013) a představila film V temnotě, v němž se vrátila k tematice holocaustu, kterou dříve zpracovala ve dvou hraných filmech – v Hořké sklizni a v Evropa, Evropa. Oba byly také nominované na Oscara.

Režisérka a scenáristka Agnieszka Holland |foto: Tomáš Vodňanský

Poslechněte si kompletní záznam Čajovny, vysílané 29. listopadu 2012!

Část rozhovoru vám nabízíme také v přepisu:

Univerzálním tématem filmu V temnotě je zrod morálky. Hlavní hrdina filmu, zlodějíček Leopold Socha, který se zprvu z víceméně zištných důvodů stará o skupinu židů, schovávajících se v kanálech Lvova, ale nezažije žádný jasný moment zvratu, zrodu morálky, což je předpokládám záměr... Ano, to je dynamický proces, který není jednosměrný. Chvíli je lepší a chvíli se zase vrací k horšímu chování. Dramatické napětí toho filmu spočívá v tom, že až do konce filmu nevíme, co udělá. Ani on sám to neví. (...) Filmy Evropa Evropa a V temnotě řada věcí spojuje, od tématu až po nominaci na Oscara. Při jejich sledování jsem přemýšlel o tom, jestli je v nich nějaká metafyzika, nebo jestli to jsou „ateistické“ filmy. Jak to vidíte vy?

Film V temnotě: Leopold Socha ve lvovském ghettu |foto: Verbascum Imago

Nevím, nedovedu to posoudit. Myslím, že určitou metafyzickou dimenzi v sobě mám a že o tom uvažuji, když vyprávím o lidských osudech. Ale zároveň moje filmy nejsou dělané z náboženského hlediska. Náboženství je zvlášť v mém posledním filmu důležitou součástí, ale dívám se na něj trochu metafyzicky, jak vy říkáte, ale hlavně antropologicky. Právě proto jsou ve filmu na stejné rovině víra katolíka a víra židů. Zkušenost holocaustu nás postavila před zásadní otázku Kde byl bůh? Je to otázka, která se opakuje u mnoha spisovatelů, jako byli Primo Levi nebo Tadeusz Borowski, kteří si prošli tím největším hororem. A mnozí z těch, kteří přežili holocaust, ji mají dodnes nezodpovězenou. Můžeme důvěřovat Bohu po holocaustu. Jestli je Bůh všemocný, tak jak mohl dovolit, aby se to stalo? Myslím si, že teologie na ně uspokojujícím způsobem neodpověděla.

(...) Pamatujete si, na základě čeho jste si vybrala mladého Leonarda DiCapria vybrala pro roli Arthura Rimbauda do filmu Úplné zatmění?

Já jsem ho viděla ve filmu Co žere Gilberta Grapa. A to byl opravdový objev. Hrál tam postiženého mladíka a já jsem si prvních patnáct minut myslela, že to je nějaký naturščik. Zahrál to neuvěřitelně pravdivě. On měl tehdy tak neuvěřitelně velkou emocionální představivost, že byl schopen zahrát v podstatě všechno. Byl jako nějaké médium. Pak jsem se podívala na jeho úplně první film, kde byl úplně mladičký, a na jeho fotky. A uviděla jsem podobnost se skutečným Rimbaudem. Abych ho přesvědčila, koupila jsem v jednom knihkupectví tričko, a prostřednictvím svého agenta jsem mu to tričko poslala. Nevím, jestli to tenkrát o té roli přímo rozhodlo, ale rozhodně ho to zaujalo.

Úplné zatmění – plakát filmu |foto: Fine Line Features

Musela jste se v něčem stylově přizpůsobit Hollywoodu a dělat ústupky?

Určitě jsem musela děla hodně ústupků, dnes už si je přesně nedokážu vybavit. To, že jsem mohla začít pracovat v Hollywoodu bylo tím, že jsem od začátku měla určité prvky amerického způsobu, určitou průzračnost a komunikativnost příběhu a to, že vyprávění pro mě byla důležitá, nehledal jsem jazykové experimenty, ale vždy jsem spíš hledala způsob, jak říct poměrně přístupným způsobem říct poměrně těžké a složité věci. (...)