Učíme děti stolovat
„Ráda bych děti vzala na slavnostní večeři do opravdu luxusní restaurace, aby se začaly učit, jak se chovat u stolu. Je jim deset a čtrnáct let, oba jsou chlapci. Můžete mi poradit nějaká základní pravidla?“ píše paní Hana z Litvínova.
Milan Knotek, znalec etikety: „K tomu, abychom děti učili pravidla stolování, nemusíme vůbec chodit do luxusní restaurace, takové věci jim vštěpujeme odmalička doma. Budu tedy předpokládat, že děti naší posluchačky už základy umí a paní Hana je teď chce posunout dál, takhle tomu alespoň rozumím.“
Alena Perková, moderátorka: „Začněme třeba vstupem do restaurace…“
Milan Knotek, znalec etikety: „Do restaurace vstoupí nejdříve paní Hana s mladším dítětem a starší syn, ten čtrnáctiletý, jim podrží dveře. Mamince potom pomůže z kabátu a může jí i odsunout židli, pokud to ovšem neudělá číšník.“
Alena Perková, moderátorka: „Jak správně sedět u stolu?“
Milan Knotek, znalec etikety: „Děti by měly vědět, že se nemají u stolu ošívat a nepřiměřeně hlučet. Učíme je sedět rovně, nesklánět se nad talířem. Lokty děti neopírají o stůl a ruce s příborem drží nad hranou stolu. Látkový ubrousek si dají na klín, malému dítěti ho můžeme v restauraci založit na prsa jako bryndáček. Když dětem něco spadne pod stůl, měly by vědět, že to nezvedají, všechno udělá číšník. V dobré restauraci můžeme snadno děti naučit, na co se používá ten či onen druh příboru, protože si to snadno zapamatují podle toho, že bereme příbory podle jednotlivých chodů postupně od okrajů směrem ke středu.“
Alena Perková, moderátorka: „A co objednávání?“
Milan Knotek, znalec etikety: „Za děti obvykle objednává dospělý, ale čtrnáctiletý syn se toho už zhostit může. K vrchnímu se chová slušně, nepřivolává ho hlasem ani divokou gestikulací. Vrchní přijde sám, nebo na něj stačí obrátit pohled a on pochopí. Objednáváme stručně a věcně. Je toho hodně, o čem bychom mohli povídat, ono taky záleží na tom, které jídlo rodina zvolí – pokud mořské potvory, má to zase zvláštní pravidla, na to ale nemáme čas…“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
