Vietnamští obchodníci v Ústeckém kraji mají problémy s češtinou

„Gramatika – to je tak, tak složitý... Já, řekněme, umím i anglicky. Anglicky pro mě tak jednodušší dnes, jako česky. O hodně...“ vysvětluje úskalí češtiny Phan Dang Anh, který pronajímá hrací automaty a je místopředsedou Svazu Vietnamců na Teplicku. Sám si uvědomuje, že zákazníci někdy na jazykovou bariéru můžou narazit.

Běžní zákazníci se nakonec s vietnamským obchodníkem většinou domluví. Horší už je to s úředníky a různými kontrolami. Svou zkušenost z kontrol alkoholu popisuje Miroslava Slavíková z Krajské hygienické stanice: „V několika hernách v Bílině jsme narazili na konkrétní neznalosti, protože jsme nebyli schopni zjistit, kde je sklad a museli jsme čekat na někoho, kdo nás tam dovede. V dalším případě jsme zase nemohli dostat k nahlédnutí nabývací doklady, protože přítomná obsluha vůbec nevěděla, co po něm chceme...“

Každý cizinec, který dostane živnostenský list, přitom musí podle zákona zajistit, aby v provozovně byl vždy někdo, kdo češtinu ovládá. Jinak může majitel dostat pokutu, řekl vedoucí Živnostenského úřadu v Teplicích Karel Blaschke: „Takřka od nuly do několika tisíc...“

Se složitějšími záležitostmi, jako je třeba jednání s úřady, si Vietnamci mezi sebou pomáhají, říká Phan Dang Anh: „Existuje skupina lidí mezi námi, kteří umějí česky a jsou připraveni vždy pomáhat – třeba překládat po telefonu nebo doprovodit toho, kdo česky neumí.“

Nakonec se tedy komunikace v češtině vždycky nějak vyřeší. Složitější to mají ti Vietnamci, kteří chtějí získat trvalý pobyt - ti musí skládat zkoušku, při které prokáží, že rozumí textu i mluvenému slovu. Podle Phan Dang Anha je k tomu zapotřebí alespoň půlroční intenzivní příprava: „Mladí jsou někteří o něco rychlejší... Moje manželka ale tu zkoušku udělala až napotřetí...“