V Glasgow se snadno nakazíte fotbalovou bílo-zelenou horečkou

Na Facebooku, kde má Zápisník zahraničních zpravodajů svou stránku, nás jeden z našich fanoušků na základě reportáže o fotbalovém klubu FC Lyon vyzval, abychom přinesli reportáž o nějakém dalším fotbalovém klubu. Vypravme se proto do skotského Glasgow, kde mají hned dva velké týmy. Jejich příznivci se dají rozlišit i podle barev. Nápadná kombinace zelené a bílé barvy značí klub Celtic. Ten má, jak už název napovídá, blízko k Irsku a ke katolické víře. Skupinu věrných fandů doprovodil na jeden ze zápasů i náš zpravodaj ve Velké Británii Jiří Hošek.

Do zápasu mezi Celtikem Glasgow a Saint Mirren zbývají asi dvě hodiny a já mířím na duel spolu s Tonym McLaughlinem, přezdívaným Tyger, který patří mezi dlouholeté a velmi zapálené fanoušky Celtiku. Dodržuje před zápasem nějaké rituály?

„Obvykle se potkám s přáteli v některé z hospod v centru města a dáme si pivo. Pak jdeme pěšky na stadión, což je asi 20 nebo 25 minut chůze,“ vysvětluje Tony, který má českou manželku s nadprůměrným pochopením pro fotbalovou vášeň svého chotě.

Celtic je klub, který založili irští přistěhovalci, a tak nacházíme azyl v hospodě Tolbooth, kde si dávali pivo už před více než 100 lety. V sobotu odpoledne se to tu klubovými šálami katolického klubu jen zelená.

Na první zápas si fanoušek obul kopačky

„To je součást kultury Celtiku Glasgow – dát si tři předzápasové pinty, nasát atmosféru, pobavit se s přáteli, co se stalo za uplynulý týden, rozebrat pravděpodobnou sestavu a kvalitu soupeře a pak zamířit na stadión,“ popisuje Brendan, jedna z velkých postav fanouškovské komunity 125 let starého klubu, včetně té internetové.

V baru Tolbooth se scházejí fanoušci Celtiku

„Poprvé jsem byl na Celtiku někdy v roce 1984 nebo 85. Hráli tehdy proti Dundee United. Celtic vyhrál 1:0, ale nevzpomínám si, kdo dal gól,“ vzpomíná. „Vybavuji si však, že jsem si tehdy vymínil, že půjdu na zápas v klasických kopačkách se špunty. Mám pocit, že jsem si myslel, že asi nastoupím. Do dneška si pamatuji ty barvy na stadiónu, hluk, vůni, vzrušení a podobně,“ popisuje.

Když naťuknu česko-slovenskou stopu v dějinách Celtiku, slyším okamžitě v reakci jméno bývalého československého reprezentanta, Slováka Ľubomíra Moravčíka, jehož jméno James, další člen naší výpravy, dokonce téměř správně vysloví.

„Nikdy nezapomeneme, co předvedl v zápase proti Rangers, který jsme vyhráli 5:1. Získali jsme ho téměř zadarmo v době, kdy byl Celtic v krizi. Říkali jsme si, že je jen další ze slušných hráčů, ale tehdy v derby rozehrál svoji show, dal dva góly a od té doby byl náš hrdina,“ nastiňuje James.

Fanoušci mají u stadiónu pamětní desky

To už jsme na prostranství před stadiónem Celtiku, kterému vévodí sochy klubových legend, kouče Jocka Steina a hráče Jimmyho Johnstona přezdívaného Jinky. Na zemi jsou dlažební kostky se jmény lidí, kteří měli lásku k Celtiku v krvi, tedy obyčejných fanoušků.

Podle některých fanoušků je situace na ochozech často velmi vypjatá

„Tady je destička se jménem mého tchána, který zemřel před 15 lety,“ ukazuje Brendan. „Rodina chtěla, aby v Celtic Parku byla jeho připomínka, protože byl skutečný klubový srdcař. Škoda, že se nedožil moderní transformace Celtiku. Zažil však jeho nejslavnější éru, když v roce 1967 vyhrál Pohár mistrů evropských zemí,“ uvádí a už nás táhne stařičkými turnikety s moderními čtečkami do ochozů.

Text nejslavnější klubové písně You’ll Never Walk Alone, česky Nepůjdeš nikdy sám, znají nazpaměť všichni fanoušci Celtiku. I díky této melodii jsem cítil, že jsem se neléčitelnou bílo-zelenou nákazou asi stačil infikovat. A to nejsem ani Ir ani katolík.


Zvětšit mapu polohu stadiónu Celtiku Glasgow

autor: Jiří Hošek
Spustit audio