René Roubíček: V umění je nutné se občas urvat ze řetězu

V roce 1958 dostal Grand Prix na světové výstavě Expo v Bruselu. Naši zemi pak reprezentoval i na několika dalších světových výstavách Expo – kromě Bruselu to byl třeba Montreal nebo Ósaka. Když dnes vzpomíná na svůj úspěch z roku 1958, neskrývá: „Šlo o obrovskou příležitost se předvést celému světu.“

V umění je podle něj občas nutné „urvat se řetězu“. „V umění je třeba stále hledat a nacházet. Nelze se zastavit,“ uvažuje. Také tento postoj René Roubíčkovi pomohl k jeho nezapomenutelnému úspěchu na Expu v Bruselu. Předtím totiž bylo sklo považováno za materiál vhodný maximálně k výrobě užitého umění.

V tomto kontextu se René Roubíčkovi povedlo něco přelomového. Ze skla vytvořil sochařský materiál. „Chystám se napsat knihu. Její první větou by mohlo být ‚Vlastně za to může Hitler‘. Od malička jsem byl nadané dítě, maloval jsem a už v patnácti letech jsem měl výstavu.V době, kdy bych býval měl jít na akademii, byl tu Hitler a kromě Umprumu byly všechny vysoké školy zavřené. Právě na Umprumu se tak sešly největší umělecké osobnosti té doby…“ vzpomíná umělec.

A na poválečném umění se to nezanedbatelně projevilo. „Vznikl tu totiž fantasticky živý kumšt,“ vzpomíná René Roubíček, muž, který chtěl být nejprve malířem, aby se nakonec stal sklářským výtvarníkem.

Proč nakonec dal přednost sklu? Co vybral na bilanční výstavu své a manželčiny tvorby v Museu Kampa? A jak jeho pohled na sklo změnily životní zkušenosti?

Záznam celého rozhovoru s René Roubíčkem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.