Vánoce v islámském světě
Smí muslim slavit Vánoce? A nebo se z nich těšit? Otázka islámského postoje k Vánocům je zvláště aktuální, a to nejen proto, že na nedělní večer připadá začátek Vánoc východních církví, - tedy těch, se kterými se muslimové na Blízkém východě setkají nejčastěji.
Poznal by průměrný muslim, kdo je muž v červeném kožichu s nůší dárků a jinovatkou ve vousech? Většina ano, a to i v zemích, kde žádní křesťané nežijí a veřejné slavení Vánoc nepatří k místní tradici.
Globalizace už dávno přinesla Santa Clause až do muslimských zemí, i když hlavně na letáky tamních nákupních center. Muž se sobím spřežením je i tam symbolem velkého svátku spotřeby, v němž by bývalého světce hledal málokdo. Vánoční nakupování dárků je však nákaza, které mnozí rodiče neodolají.
Pro mnohé muslimy je problémem právě tato světská podoba Vánoc. Západní posedlost nákupy, zbožím a jídlem někteří z nich vnímají jako něco, co odporuje jejich víře, nebo vůbec jakékoli víře.
Jiným problémem je náboženská stránka věci – totiž otázka, zda si nějak připomínat svátek patřící jiné víře, nebo i to, jak se postavit k oslavě narození Ježíše. Islám totiž neslaví narozeniny nikoho, ani proroka Mohameda. Navíc islámská tradice Ježíše sice uznává, ale jen jako muslimského proroka Ísu. Křesťanská představa Ježíše jako Boha je v naprostém rozporu s islámskou věroukou. Někteří islámští duchovní proto slavení Vánoc dokonce označují za „urážku“ Ježíše a s nelibostí sledují pronikání vánočních zvyků do svých zemí.
Záleží také na tom, zda v dotyčné zemi nějací křesťané žijí. Zatímco pro některé země má cokoli vánočního příchuť exotiky, jinde jsou staré křesťanské komunity. Právě v takových zemích jsou islámské postoje k Vánocům vyhrocenější – v obou směrech. Na jednu stranu jsou četná místa, kde obě komunity žijí vedle sebe bez problémů, znají svátky těch druhých a případně svým křesťanským přátelům i blahopřejí k Vánocům nebo Velikonocům. I když je také výjimečné, aby muslim navštívil například bohoslužbu v kostele.
Jinde ale soužití muslimů a křesťanů vede ke konfliktům. V Nigérii se v prosinci o Vánocích odehrály krvavé útoky na kostely. Také v Indonésii byli křesťané davem zahnáni z místa, kde chtěli sloužit vánoční mši.
Zvlášť napjatá situace je v zemích, kde probíhá ozbrojený konflikt, jako je Sýrie, kde se navíc křesťané obávají protikřesťanského násilí po pádu režimu. Své svátky proto slaví co nejméně nápadně. Tragický je také případ iráckých křesťanů, kteří tvoří jen několik procent původního obyvatelstva, ale téměř polovinu všech iráckých uprchlíků. Mnozí z nich budou letošní Vánoce slavit mimo svůj domov, a to ne poprvé.
Rovněž koptové, egyptští křesťané, jako zástupci početně největší křesťanské komunity na Blízkém východě, nehledí do budoucna s optimismem. Obávají se rostoucího chaosu v Egyptě i sílícího islamismu mezi některými muslimy. V paměti mají násilnosti, které na jejich hlavy dopadly během předchozích let právě o Vánocích. Ty koptské začínají – jako všem křesťanům východního ritu – právě teď, v neděli večer.
