Odkud se bere voda v kohoutku?

Praha, jako největší město České republiky, má hned několik zdrojů pitné vody. Tím hlavním je vodní nádrž Švihov, které se také říká Želivka, protože leží na stejnojmenné řece. Nedaleko přehradní hráze je úpravna vody, ze které vede 52 kilometrů dlouhý podzemní tunel až do Prahy. Má průměr víc než 2 a půl metru a zajímavé je, že v něm voda proudí samospádem. Druhým zdrojem pitné vody pro Prahu jsou artézské studně nedaleko obce Káraný. Před tím, než se voda dostane až do kuchyňského kohoutku, musí se vyčistit, což se dělá v úpravnách. Voda se tam pročišťuje kyslíkem a také chlórem.

Čistá pitná voda se pak uchovává ve vodojemech. Ty dnešní už většinou nemají podobu vysokých věží s velkou bání, ale jsou například zasypané pod zemí. Z vodojemů se voda dostává do domácností díky spletité síti potrubí. Ta největší mají průměr i 80 centimetrů, na ně navazují menší trubky a do domů vedou trubky silné třeba jen 10 nebo 5 centimetrů.

Nesmíme ale zapomínat ani na to, že většina vody, která k nám domů přiteče vodovodními trubkami, pak zase odteče odpadem. Kanalizační síť je téměř stejně velká jako ta vodovodní a směřuje do čistíren odpadních vod. Zázemí vodovodů a kanalizací si může čas od času prohlédnout i veřejnost. V pražské Bubenči je historická budova Staré čistírny, která funguje jako muzeum. Párkrát za rok se můžete vypravit na prohlídku i do muzea pražského vodárenství v Podolské vodárně. V té se sice pitná voda od roku 2002 neupravuje, ale stále slouží jako záloha pro případ, že by jeden ze dvou zdrojů pitné vody pro Prahu nefungoval.

Moderoval Honza Herget.