Kino pro pět smyslů

Po některých méně radikálních technologiích tohoto typu, které byly určeny zejména pro velká planetária a muzea, se nyní objevila japonská technologie, která pracuje s konceptem tzv. virtuálního těla. Vjemy určené pro různé orgány sofistikovaně propojuje.

Technologie virtuálního těla spočívá kromě tradičního 3D obrazu a stereosluchátek hlavně ve speciálním křesle, na kterém divák sedí. Křeslo se pohybuje v přesné koordinaci s promítaným obrazem, vyvolává pohybové vjemy, vjemy spojené s rovnováhou, přenáší do těla směrové vibrace, využívá mj. i nožních pedálů, takže divák má třeba realistický dojem chůze městem, např. pohybu mezi architektonickými památkami. Dokonce umí do jisté míry vyvolat dojem sprintu. Divák kromě toho cítí díky připojenému větráku závany větru a také různé vůně. To vše se děje synchronně podle aktuálního dění v promítaném 3D obrazu.

Pozorovatelé naznačují, že tato technologie je nejspíš cílena na seniory a handicapované, kterých je v japonské společnosti hodně a kteří si nemohou dopřát volnost pohybu a cestování.

V některých městech včetně Prahy podobné audiovizuální systémy s rozšířením smyslového vnímání už pracují, běžné jsou i ve zmíněných planetáriích, ale žádný ze systémů nedosahuje dokonalosti nové japonské technologie. Většinou mají v názvu termíny jako „4D cinema“ nebo „5D kino“.

Jeden standard, uplatňovaný v některých progresivních planetáriích, pochází z dílny firmy Global Immersion. I zde fungují pohyblivá křesla, dále speciální světelné efekty a někdy také vůně, tepelné vjemy a závany vzduchu.

Zdroje: PhysOrg, Global Immersion, Diginfo.TV, 5D kino