Aktivního seniora jen tak něco ze sedla nevyhodí!

Ale pak jsem si vzpomněl na Přemysla Hořejšího, čilého sedmdesátníka, významného jihočeského chovatele a trenéra, se kterým jsme se už v Druhém dechu potkali, a tak jsem si řekl, proč ne. Třeba je takových milovníků koní víc a třeba je možné s ježděním na koni začít i v pozdějším věku. A začal jsem pátrat a také že jsem vypátral, seniorku, která se poprvé vyhoupla do sedla v třiašedesáti letech. Takže téma koně a senioři je pro náš magazín jako dělané.

Jiřina se o koně začala zajímat při odchodu do důchodu, kdy ukončila svou kariéru učitelky matematiky na základní škole. Spolu se svým starším bratrem si pořídili mladého valacha teplokrevníka Froda.

Třiašedesátiletá důchodkyně po koních pokukovala celý život, ale čas na první pokus vyhoupnout se do sedla si našla až teď. Jízda na koni je prý vydatným cvičením a také každodenní několikakilometrové procházky ze sídliště, kde Jiřina bydlí, do stáje za miláčkem Frodem dostanou tělo do skvělé kondice.

Jiřina čerpá rady a zkušenosti od své trenérky Věry Studené, která ji učí základům komunikace s koňmi i techniky ježdění. Ta si pochvaluje, jak pozorná a skvěle motivovaná je její třiašedesátiletá žačka. Ostatně Jiřina není jediným příkladem seniora, který se odvážil proniknout do ježdění na koni. Podle absolventky trenérské školy ve Velké Chuchli je u nás dost inspirujících příkladů i mezi profesionály, počínaje dostihovým jezdcem Jiřím Váňou.

Podmínkou pro bezpečné ježdění na koních, ať už pro seniory nebo děti i dospělé jezdce, je jistota dobře vychovaných a tolerantních koní. Dokonce příprava koní trenérce Věře Studené zabere více času a energie než vlastní učení lidí.

Bývalá učitelka matematiky přiznává, že kůň je docela nákladným koníčkem. Kdyby si péči o svého valacha Froda nedělila na půl s bratrem, patrně by si luxus ježdění po jízdárně a výletů do přírody na koňském hřbetě nemohla dovolit.