Soudce – recenze přenosu NT Live

První inscenací roku 2013, která se v rámci přenosů NT Live představila v pražském kině Aero, se stala více než sto let stará fraška Soudce. Nahradila v repertoáru londýnského Národního divadla na poslední chvíli slibovaný vánoční dárek, adaptaci Hraběte Monte Christa. Herci pod taktovkou režiséra Timothy Sheadera se pustili do práce s velkou energií, a našla se i hvězda do titulní role – americký herec John Lithgow. Divácký ohlas byl dobrý, nicméně výběr hry a zpracování obohacené o hudebně taneční rámec sklidilo u kritiky rozporuplné ohlasy, stejně jako obsazení Američana do role typického viktoriánského úředníka.

Hra z rodu feydeauovských situačních komedií se stala prubířským kamenem pro herce, kteří ukázali jak svou technickou připravenost, tak i schopnost se ctí zvládnout žánr, který už je poněkud pasé. Zápalnou šňůrou celé zápletky Pinerovy hry je nevinná lež vdovy, která si při namlouvání ctihodného soudce ubrala pět let věku. Kvůli tomu se z jejího bezmála dvacetiletého syna musel stát čtrnáctiletý puberťák.

Roznětkou, kdy hrozí prozrazení skutečného stavu, se stává příjezd chlapcova nic netušícího kmotra. Odtud se odvíjí bláznivý kolotoč nedorozumění a komických situací, které z dnešního pohledu obsahují množství banalit a klišé, a vyžadují tudíž velmi přesnou hereckou i režijní práci. Inscenace nezastírá, že cílem je především pobavit diváky a společně s nimi se zasmát někdejší prudérní společnosti a morálním dilematům zúčastněných.

Scénografka Katrina Lindasyová jako dominantu prostoru zvolila obrovský svítivý vánoční věnec, a scénu samotnou rozevírá po vzoru plastické dětské knížky, kdy se sklopením stěny vyloupne typický viktoriánský interiér. S líbivou scénou souzní pestré a zářivé kostýmy a divoké účesové kreace – jak u sólistů, tak i u tanečně-pěveckého chóru jako vystřiženého z My Fair Lady.

Do zlatých dob klasického muzikálu nás zavede chytlavá hudba Richarda Sissona a texty Richarda Stilgoea v hudebně-tanečních číslech, která rámují jednotlivé epizody. Herecký tým se ve zvolené stylizaci pohybuje s jistotou, se zaujetím pro věc a zároveň se správnou dávkou nadhledu. Ambivalenci ducha viktoriánské prudérnosti, ale i předzvěsti ženské emancipace skvěle drží Nancy Carrollová jako roztomilá dračice, paní Agáta Posketová, i Christina Coleové jako její sestra Charlota. Jsou kombinací elegance, mazanosti a zároveň pikantní erotičnosti bez náznaku lascivity.

Populární sitcomová hvězda Joshua McGuire doslova řádí v roli čtrnáctiletého zpustlíka Cise, který s přehledem svádí všechny dospělé pány k porušování společenských pravidel. Všichni ti distingvovaní gentlemani se nechají až podezřele snadno svést, což jim ovšem přináší množství prekérních situací. Všichni vypadají tak trochu jako půvabná ilustrace ze starých knížek, ze všech nejvíce ovšem vzrůstem maličký McGuire, až komiksové ztvárnění rozpustilého uličníka a dandyho zároveň.

Hostující americký herec John Lithgow jako policejní soudce Posket na pohled vhodně zapadá do celkového obrázku (na rozdíl od britských kritiků není pro zahraničního pozorovatele patrný jeho americký přízvuk). Lithgow jako prkenný ctihodný úředník – dobroděj dostává v druhé, poflámové, části šanci ukázat jinou stránku svého temperamentu, a získává body především v poloimprovizované scéně, kdy se marně pokouší odstranit následky nočního dobrodružství.

K dokonalosti britských inscenací patří, že i představitelé epizodních rolí jsou velice pečlivě vybráni a dokážou nejen přesně vystihnout charakter svých postav, ale i dotvořit tu správnou atmosféru. Britská inscenace ukazuje, že i obyčejná fraška se dá udělat vkusně a s dokonalou profesionalitou, která je hodna prken Národního divadla. Zkrátka, máme se co učit.