Jak to vidí Tomáš Halík - 24. ledna

24. leden 2013

Teolog a prezident České křesťanské akademie se vrátil z Německa. Jaké zážitky si přivezl? Zajímalo nás také, jak hodnotí prezidenta Václava Klause a jak vnímá nálady současné české společnosti. Připomněli jsme si také tragickou smrt studenta Jana Palacha.

V letech 1966-71 vystudoval sociologii a filosofii na FF UK (žák prof. Patočky), titul PhDr. získal 1972; na podzim 1968 absolvoval trimestr sociologie a filozofie náboženství na University of Wales v Bangoru ve Velké Britanii. V roce 1984 atestoval z klinické psychologie. Teologii studoval tajně v Praze (žák J. Zvěřiny) a po roce 1989 postgraduálně (se zaměřením na religionistiku) na Papežské Lateránské univerzitě v Římě, kde v r. 1992 získal akademickou hodnost Th.Lic. (nostrifikováno MŠMT ČR "dr. v oboru teologie"). Na podzim 1992 se habilitoval pro obor sociologie na FSV UK v Praze a pro obor praktické teologie na Papežské teologické fakultě ve Wroclavi (Dr. hab. v oboru teologie). V roce 1997 byl jmenován profesorem UK pro obor sociologie.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem teolog, sociolog, profesor Tomáš Halík, prezident České křesťanské akademie. Já vás vítám. Dobrý den.

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, profesor České křesťanské akademie
--------------------
Hezké dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se, pane profesore, vrátil z Německa. Jaké nové zážitky a poznatky jste si přivezl?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, profesor České křesťanské akademie
--------------------
Tak já v těchto týdnech mám trošičku volněji, protože jsou semestrové prázdniny na univerzitě, tak jsem se snažil vyhovět alespoň některým z těch řady žádostí o přednášku, přednášel jsem na německé univerzitě Eichstättu a potom jsem dva dny strávil na takovém semináři vlastně všech kněží a biskupů z rakouské diecéze Salzburg, kteří čtou moje knížky a kteří hledají odpověď na ty otázky, před kterými ta moderní církev dneska stojí, jak najít cestu mezi na jedné straně takovým tím zapšklým konzervativismem a fundamentalismem a na druhé straně zase takovou kapitulací před tím duchem této doby a společnosti. Takže to byly velmi zajímavé rozpravy a nejenom já jsem tam mohl něco nabídnout, ale bylo pro mě taky velmi inspirující, jak oni na to reagovali, takže takovýhle setkání mě teďka čeká ještě celá řada.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A v čem byla konkrétně toto poslední zatím setkání podnětné pro vás?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, profesor České křesťanské akademie
--------------------
No, především, že vidím, že i ty generace, kněží tam byli zastoupeni jak opravdu ty staří kněží, kteří prožili ještě ten reformní druhý Vatikánský konsil a ty naděje a potom určitá zklamání, která přišla, tak ti mladí kněží, kteří začínají, tak myslím, že si klademe vlastně velmi podobné otázky a jsem rád, že naprostá většina těch lidí nehledá nějaké velmi jednoduché a povrchní odpovědi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A hned dotaz pro vás z naší webové stránky. "Dobrý den, jsem věrný posluchač, chtěl bych se pana Halíka zeptat, zda neuvažuje o odchodu do jiného státu, když tady jsou kostely skoro prázdné a v zahraničí má takový úspěch? Ubývá věřících i farářů a nebýt Poláků, tak zůstane už jen pár amatérských bohoslovců."

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, profesor České křesťanské akademie
--------------------
No, tak já naštěstí v té farnosti, v které působím, tak tam si nemohu stěžovat na prázdné lavice a mám tam mnoho co dělat. Jistě, kdyby se nastaly věci jako kdyby zvítězila paní Bobošíková v prezidentské volbě, tak tam bych asi uvažoval opravdu o emigraci, ale myslím si, že právě ty prázdné kostely, víte, pro mě je to určitá výzva, mně nejde o to naplnit kostely, mně jde o to, aby lidé solidně přemýšleli o vážných duchovních a mravních otázkách. Já tady nejsem nějaký agent nahánějící lidi do nějaké církevní ohrádky. Já jsem člověk, který cítí zodpovědnost za tu mravně, duchovní atmosféru té společnosti. A myslím si, že není to nejdůležitější, kolik lidí chodí do kostela, ale kolik lidí si klade ty zásadní otázky a hledá poctivé odpovědi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na hlavu prezidenta Václava Klause se snesla vlna kritiky kvůli novoroční amnestii. On se ostře ohradil proti kritice. Podle něj se média i politici uchylují k laciné jednostranné a lživé kampani. Přirovnal to dokonce k takzvanému sarajevskému atentátu před 15 lety. Vy jste, pane profesore, známým kritikem Václava Klause, ale v době toho sarajevského atentátu jste se jej možná překvapivě zastal. Proč?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, profesor České křesťanské akademie
--------------------
To je pravda. Víte, já jsem skutečně od počátku kritizoval Václava Klause, protože já se dívám na ten politický život a dívám se na něj velmi pozorně. Ne jako člověk, který hájí zájmy té či oné partaje nebo nějakých mocenských skupin, já se dívám očima psychologa a očima teologa a filosofa, takže já z té zkušenosti klinického psychologa jsem hned na počátku upozornil, že některé osobnosti jako Václav Klaus, jako Vladimír Mečiar mohou být nebezpečné, když se dostanou k tomu kormidlu moci, ale v době, kdy se od něho vlastně všichni odvrátili, on poprvé byl na kolenou, tak jsem se ho skutečně zastal. A to vlastně ze dvou důvodů. Jeden důvod byl ten, že prostě, když váš ideový protivník leží na zemi, tak si do něho nekopnete spolu s ostatními, ale snažíte se mu rytířky podat ruku. Já si myslím, že ta naše společnost vlivem řady politiků a bohužel i vlivem řady médií velice zbarbarštěla, zvlčela. A že jako sůl potřebuje nějakou noblesu, nějakou rytířskost, to je něco, co strašně, strašně potřebujeme. Tak se mi zdálo, že takové rytířské gesto vstřícnosti by mělo zaznít. Na druhé straně a ten hlavní důvod byl, já jsem měl jakousi naději, že Václav Klaus to, čemu se tak jako ošklivě a vlastně pokrytecky říká sarajevský atentát, to bylo vlastně odkrytí první velké korupční aféry, kdy se přišlo na to, že ODS mělo tu, mělo ty falešné sponzory a mělo to tajné konto a tak dále, o kterém potom vydal velmi podrobné informace bývalý ministr Zieleniec. Tak když se na tohle to přišlo a za tenhle ten největší korupční skandál měl Václav Klaus plnou politickou zodpovědnost, tak když rezignoval, dokonce na ten post premiéra, tak mě se zdálo, tohle je pro něj vlastně obrovská příležitost. Ten člověk, kdyby teď se stáhl, kdyby teď šel nějakým způsobem do sebe, kdyby si řekl, ano, vlastně ta ideologie, kterou já jsem tady hlásal, že nejdůležitější je prostě ta ekonomie a všecko zařídit a volná tajná ruka trhu a ta morálka, to jsou jenom takové řeči a to právo nás jen zdržuje. Kdyby si uvědomil, že tahle ta ideologie přináší tak strašné plody, kdyby se stáhl a kdyby potom třeba po roce vystoupil, tak z něho mohl být jistě nadaný a respektuhodný státník.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Očekával jste, promiňte, pane profesore, že by odešel tehdy v tom roce 1997...

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, profesor České křesťanské akademie
--------------------
Já jsem říkal, že je třeba mu dát šanci, že je třeba mu dát šanci, protože si myslím, že to pro něj byla vlastně nejdůležitější morální křižovatka v té celé jeho kariéře. Ovšem on udělal to, že pak na tom slavném zasedání, kdy oni a já jsem potom to slyšel od řady lidí, kteří o tom veřejně mluvili, že tam vlastně šlo o to, tak nepřiznáme nic, přiznáme něco, přiznáme všechno. Tak se rozhodli přiznáme něco a Václav Klaus vyšel ven, viděl tam ty svoje fanynky a vykřikl: Jedeme dál! A tohle to "jedeme dál", jako skutečně jel dál v tomto duchu, takže to vedlo potom ke slavné opoziční smlouvě a ta si myslím, že byla tím klíčovým momentem v tom celém polistopadovém vývoji, kdy prostě ti dva politici zrušili tu přirozenou dynamiku, tu přirozenou konkurenci vlády a opozice, udělali mocenský kartel a ten otevřel dveře téhle té korupci, kterou tady máme, ten otevřel dveře té situaci, jejíž důsledky zakoušíme, že vlastně těmi, kdo se dostali k tomu kormidlu moci, toho byly prostě ty podnikatelské kruhy často i kriminálního charakteru, kteří si vlastně ty politiky najímají jako určité figurky na šachovnici. My se domníváme, vidíme v televizi ty politiky, ale nevidíme ty ruce, které jimi pohybují, ty kolibříky a mazánky a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tady jenom, dovolte, pane profesore, omlouvám se, že vám vstupuji do řeči, politolog Jiří Pehe, právě, co se týče té opoziční smlouvy, tak zdůraznil, že rozhodně nebyla nutným důsledkem takzvaného sarajevského atentátu, ale pouhopouhou volbou účastníků dalšího dění, cituji, dál politické strany mají nejrůznější možnosti, jak řešit politické krize a nemusí každá taková krize nutně vést k nějakému, řekněme, napůl spiknutí těch velkých proti malým, jak se stalo nakonec v podobě smlouvy. Pojďme ale teď do roku 2013. Je tady amnestie, dílčí amnestie. Kritizuje se zejména její rozsah a to, že se vztahuje nebo by se mohla vztahovat na celou řadu těch korupčních kauz tunelářů. Jak vy vnímáte a ten dopad amnestie?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, profesor České křesťanské akademie
--------------------
Já si myslím, že to souvisí s tím, o čem jsme mluvili před tím. Protože taková ta nadvláda těch cynických sil, které jsou v pozadí, se zdála být přece jenom zpochybněna tím, že do té sféry soudnictví, práva vstoupili někteří lidé bez bázně a hany a přece jenom začali ty věci řešit. A ta amnestie je prostě políčkem do tváře všech, kteří se snažili o nápravu. Ta amnestie má samozřejmě dvojí strukturu, abychom tak řekli. Ta první vrhla do těch mrazivých ulic spoustu lidí z vězení, kteří tam možná ani někteří z nich nemuseli být, kdyby se jim ukládali nějaké veřejně prospěšné práce a tak dále, by to bylo asi lepší a tahle ta část je diskutabilní a pravděpodobně nemoudrá. Ale ta druhá část, která vlastně znemožnila právně dořešit ty kauzy těch tunelářů a opravdu těch lidí, kteří jsou důvodně podezřelí z vážných kriminálně ekonomických přečinů, tak tahle ta část je skutečně zločinem. Ona je zločinem v tom smyslu mravním a pravděpodobně i právním. Do té právní stránky já se nechci obouvat, tady nejsem expertem, jestli je tady skutečně, jestli jsou všecky splněny důvody pro tu ústavní žalobu, ale v tom smyslu mravním je to vlastně ten signál "jedeme dál" pro všechny tyhle ty tuneláře. Ti teď slyšeli to "jedem dál", "nebojte se, vždycky se najde nějaký dobrý strýček, který vás zbaví té odpovědnosti za ty vaše činy, pokračujte v tom". A to je strašně nebezpečný signál. A ještě horší je to, jak se potom k té kritice Václav Klaus postavil. Já jsem znovu si říkám, tak tady je určitá šance, že on uvidí, co vlastně spáchal a že se třeba omluví těm lidem, na které to dopadá, že tady je spoustu lidí, kteří čekají na odškodnění a nedostanou ho, že se jim omluví. A on prostě v tom vystoupení to jenom vztáhl na sebe, jenom ho zajímalo, jak to přispěje nebo poškodí k jeho osobní prestiži, myslí na sebe, nemyslí na ty lidi, nemyslí na tu společnost a ten jeho projev tedy byl příšerný. Já tady všem strašně doporučuji to krásné na YouTube: Jakeš podporuje Klause, Jakeš podporuje na YouTube. To je mistrovská ukázka politické satiry, která je velmi jemná, tam je chytře udělaná a která otevírá oči, co se tady vlastně děje. Takže já si myslím, já bych byl rád, kdybych mohl ten politický nekrolog Václava Klause zakončit nějak pozitivněji. Já mu opravdu osobně nic zlého nepřeju, já bych byl rád, ať si užije penzi s vnoučky a tak dále, ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem jenom podotázku. Podle Václava Klause se jeho kritici chtějí svézt na vlně emocí. Připouštíte, pane profesore Halíku, že by se třeba hypoteticky nebo prakticky za pár nevím, dnů, týdnů, měsíců nebo let mohlo ukázat řečeno slovy prezidenta, až ty hlavy vychladnou, že ten jeho krok, jak on jej obhajuje, byl v něčem správný? Že tomu nerozumíme nyní ve všech souvislostech.

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, profesor České křesťanské akademie
--------------------
Ne, já si myslím, že tom rozumíme docela dobře a že ten morální signál, který to dalo, to "jedeme dál", které on zase zopakoval, tak to je něco, co je skutečně nemělo stát. Já nevím, čemu teďka bude čelit, bude čelit různým ústavním stížnostem, ale já myslím, že na něho přichází něco, co je pro něho vlastně horším trestem, že lidi přestává zajímat, že vlastně ten zájem společnosti už se upíná k tomu novému prezidentovi a že vlastně to, co dělá, říká Václav Klaus, tak na to všichni máme nějaký názor, ale on už nás vlastně přestává zajímat. A já myslím, že právem máme obrátit ty oči spíš do té budoucnosti ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak na vás mimochodem, pane profesore, působí to svěšování portrétů ze zdi? Nyní se rýsuje, že by mu mohli, myslím, jsou to Hukvaldy, vlastně odebrat čestné občanství?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, profesor České křesťanské akademie
--------------------
Já tomu plně rozumím, já tomu plně rozumím, já si myslím, že tedy si můžeme počkat těch pár týdnů, ale já tomu plně rozumím. Já si myslím, že společnost musí nějakým způsobem dát najevo, že prostě tento způsob chování je nepřijatelný a i ten způsob, jakým on, když řekl, že se nebude vůbec vměšovat do té prezidentské volby, jak tam zasahuje, jak tam angažuje svoji rodinu, to nejsou dobré věci a já si myslím, že to je celkem přirozená reakce lidí na to.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Našel byste na Václavu Klausovi, pane profesore, i něco pozitivního?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, profesor České křesťanské akademie
--------------------
Dovede se hezky oblékat a vystupovat celkem elegantně. Ne, ten člověk měl určitě, měl určitě například velikou píli a šel si za tím, o čem asi byl subjektivně přesvědčen, že je to správné a šel na to s velkou razancí, s velkou pílí, s velkou energií. Problém je v tom, že o čem on se domníval, že je správné, ta ideologie, kterou tady prosazoval, takže přinesla opravdu neblahé plody a to myslím, že každý člověk, který není úplně zaslepený, musí vidět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě bych se alespoň krátce vrátila k vězeňství. Výkonná ředitelka občanského sdružení Mezinárodní vězeňské společenství paní Gabriela Kabátová říká, že pro mnohé amnestované se ten sen dostat se na svobodu může stát nebo už stal noční můrou, že to propuštění je vlastně pak trestem, protože mnozí nemají kam jít, nemají peníze, ten systém je nastaven špatně. Jak vy hodnotíte vlastně jako sociolog i psycholog s bohatými zkušenostmi společenské klima u nás vůči trestaným?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, profesor České křesťanské akademie
--------------------
Takhle to je, já si dopisuju s řadou vězňů, kteří prostě tam procházejí krizemi a obrátili se na mě. Samozřejmě nemohu všem odpovídat, ale několik, s několika vedu takovou dlouhou korespondenci a sleduju, co se s nima v tom vězení děje a vím, že mají vlastně hrůzu to vězení opustit. Protože se tam nějakým způsobem zabydleli a že ta společnost vlastně nemá připravenou jakousi záchrannou sociální síť, která nespočívá jenom v těch věcech čistě finančních, tam jde o to prostě připravit takové prostředí, aby ten člověk se mohl znovu vrátit do společnosti. A tady prostě tohle to chybí, takže asi většina se spíš vrátí do toho kriminálu a někdy i za cenu toho, že udělá nějaký další trestný čin jenom proto, aby dostali vstupenku zpátky z té mrazivé ulice do toho teplíčka vězení. Já si myslím, že je třeba promýšlet ten systém trestů a že je třeba dalek více uplatňovat právě ty alternativní tresty, ty veřejně prospěšné práce a tak dále. To, že se přeplňují věznice i lidmi, kteří se tam ocitnou prostě v důsledku nějakého momentálního selhání a jako mladí lidé a že tam dostanou vlastně kurz zločinu, to je bohužel pravda. Já myslím, že je třeba i ve světle toho, co se teďka stalo, promýšlet celou tu, celý ten systém vězeňství a práva.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra v pátek 25. ledna uplyne 44 let od pohřbu Jana Palacha. Smuteční akt se stal celonárodní manifestací za svobodu a demokracii, smutečního průvodu i obřadu se zúčastnily desetitisíce lidí. Jak vy, pane profesore, vzpomínáte na ty pohnuté okamžiky? Dodám, že vy jste se narodil vlastně ve stejném roce jako Jan Palach, studoval na stejné fakultě, byl jste u příprav právě tohoto pohřbu a pomáhal také ukrýt jeho posmrtnou masku.

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, profesor České křesťanské akademie
--------------------
Tak já jsem přenášel tu posmrtnou masku potom z filosofické fakulty do kostela svatého Tomáše, kde jsme zorganizovali smuteční bohoslužbu za Jana Palacha. Pro mě skutečně ty dny a ta smrt Jana Palacha znamenala strašně moc. Ovlivnila určitá moje velká životní rozhodování, ale také mě otevřela oči pro trošku jinou dimenzi těch dějinných událostí. Já jsem až do té doby vlastně to vnímal jako především určitý politický souboj, politický souboj prostě toho Brežněnovského vedení s tím Dubčekovským vedením a tak dále, ale tou smrtí Jana Palacha se tady otevřel nějaký metafyzický prostor. Ten čin byl svým způsobem jedinečný, vybočující i z obvyklých kategorií mravního posouzení a to byla velká výzva pro mě, pro člověka, který se zabýval už tenkrát studiem filosofie, teologie, protože řada křesťanů říkala, tak to je sebevražda, sebevraždy my odsuzujeme a já jsem tenkrát argumentoval takovým citátem z Chestertona, že sebevrah je člověk, který pohrdá životem a mučedník je člověk, který pohrdá smrtí. Já bych se neodvažoval ani odsuzovat sebevrahy, protože to, čím ta křesťanská morálka odsuzovala sebevraždu, ne sebevrahy, ale sebevraždu, tak to byla ta sebevražda, která znamená jakési vrácení vstupenky do života, jakési pohrdání tím darem života. Většina sebevrahů, většina lidí, kteří konají, kteří spáchají sebevraždu, to nedělají z tohoto důvodu. Většinou dnes je to projev deprese, nemoci, zoufalství, ale u Jana Palacha to nebylo žádné zoufalství. Tam to mělo charakter oběti a mně to zase otevřelo taková uvažování /nesrozumitelné/ můj velmi oblíbený dánský filosof předchůdce existencialismu se zamýšlel nad Abrahámovou obětí a říkal, to je něco jiného, to byl akt víry, který přesahuje i ty morální kategorie. Morální kategorie se vztahují na činy, kterým lidé mohou nějak rozumět. Mohou je někam zařadit. Když Agamemnon obětoval Ifigenii, tak tomu lidé rozuměli, protože v sázce bylo slovo krále, ale když měl Abrahám obětovat svého syna, tak to bylo něco, co šlo napříč těm morálním kategoriím. To je něco, co je odpovědí na nějakou vnitřní výzvu a ten Jan Palach dal jedinečnou odpověď na výzvu svého svědomí. To nebylo zoufalství, nebyl to ani protest proti ruské okupaci, jak to lidé často četli. On chtěl vyburcovat ten národ z určité letargie. On byl svědkem toho, co si mnozí z nás pamatujeme, že potom srpnu, po té srpnové okupaci byla tady úžasná solidarita mezi lidmi, kteří stáli proti prostě tomu, té okupační intervenci, ale postupně začala ochabovat, postupně přibývalo těch kolaborantů, těch lidí, kteří byli schopni sklonit šíji a začínalo to období té normalizace, které poznamenalo ten, tu mravní úroveň této společnosti daleko hůř než třeba Stalinismus, protože ten Stalinský teror přece jenom mnohé lidi zocelil. Taková ta takzvaná normalizace, ta skutečně rozleptala mnoho charakterů a ten chlapec to cítil. A on chtěl lidi vyburcovat, vyburcovat svědomí. Víte, on vlastně dal najevo, že mu na tom, aby se jeho národ morálně nezkřivil, záleží víc než mu záleží na jeho vlastním životě. A tohle je smysl toho činu, že někdo si nás vážil víc než si vážil svého vlastního života a že nám řekl, abychom my si sebe vážili. Abychom my se nezkřivili. A to osvítil tou strašlivou obětí svého života. A já si myslím, že v tom činu bylo něco, co zavazovalo. Zavazovalo ne k mechanickému napodobování, já opravdu mnohokrát jsem o tom mluvil a nechci se vrátit jenom k tomu svému osobnímu příběhu, že tenkrát v těch mrazivých nocích a zejména v té chvíli, když jsem nesl tu Palachovu masku, tak jsem si klad otázku, jak vlastně má člověk odpovědět na takový čin, protože ten čin k něčemu vyzývá a bylo mi jasné, že nevyzývá k tomu, abychom ho napodobili, protože tím by se vlastně zeslabovala ta jedinečnost toho činu, že nás k něčemu zavazuje. Víte, já jsem potom četl takovou moc hezkou úvahu jednoho teologa, který, to byla úvaha na okraji těch Kristových slov Petrovi, když jsi byl mladý, tak jsi šel, kam jsi chtěl, ale až zestárneš, jiný tě přepáše, zaváže a povede kam nechceš. A on říkal, víte, na tom strašně záleží. V té době, která adoruje tu svobodu ve smyslu dělat si co chci, je strašně důležité mít odvahu se nechat zavázat. On tam dává příklady. Když lidé slyšeli křik nějaké ženy, která byla přepadaná venku, tak slyšeli desítky lidí, ale nikdo tím nebyl zavázán, aby jí přišel na pomoc. A to jsou věci i některé banální, že jo, máme představu o příjemném večeru a najednou nám zavolá člověk, který je v nouzi, nějaký náš přítel, známý a my se musíme rozhodnout, jestli se tím necháme zavázat, abychom změnili svůj program a nějakým způsobem mu pomohli. Já myslím, že ten Palachův čin nás zavazoval k něčemu, k nějaké tvořivé odpovědi. Pro mě to osobně byl takový slib, že prostě v té době, která přijde, se nezkřivím a že nikdy za žádných okolností nebudu říkat něco, co by nevycházelo z mého srdce, z mého svědomí ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže ten, promiňte, odkaz Jana Palacha i ty události, které jste zažíval v tom roce 69 a samozřejmě i poté, se promítal i ve vašich nějakých řekněme mezních situacích?

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, profesor České křesťanské akademie
--------------------
Naprosto jednoznačně a v tom nejsem sám, o tom jsem, hovořil jsem s řadou lidí, kteří ve chvíli, když jsme byli třeba na těch výsleších StB, tak nám hrozili, tak nám slibovali a já nejsem nějaký rozený hrdina nebo fanatik, který touží po mučednickém věnci, já jsem docela normální člověk, ale v těch chvílích, kdy bych byl v pokušení nějakým způsobem se zkřivit, tak jsem si vzpomněl na Jana Palacha a řekl jsem si, už kvůli němu to nemůžu udělat. Víte a takže ten jeho čin nějakým způsobem pokračoval, lidé říkali, vždyť přece nevyhnal ta vojska, to nebyl tak hloupý chlapec, aby si myslel, že tím vyžene ruská vojska nebo vyvolá nějakou revoluci. Ale ten jeho čin pokračoval v té skryté, ale strašně důležité dimenzi svědomí a srdcí lidí a pak vydal i své faktické plody po 20 letech, kdy ta mladá generace se přihlásila k tomu odkazu, to byl ten Palachovský týden, který pak vlastně vyvrcholil těmi událostmi listopadu. Víte a já myslím, že v každé studentské generaci je jakýsi potenciál dobra. Já jsem ten potenciál dobra viděl okolo smrti Jana Palacha, okolo smrti Václava Havla, já ten potenciál nadšení a touhy po něčem lepším, demokratickém cítím v té angažovanosti studentů teď před tou prezidentskou volbou, já si myslím, že v té mladé generaci je velká touha, velká očekávání jít k něčemu, co má určitou noblesu, co má určitou ušlechtilost a doufám, že nebude frustrována.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak říká na závěr dnešního vydání Jak to vidí profesor Tomáš Halík. Zítra si budu povídat s neurochirurgem profesorem Vladimírem Benešem. Pane profesore, děkuji za vaši návštěvu, za vaše názory a těším se na pokračování příště.

Tomáš HALÍK, teolog, sociolog, profesor České křesťanské akademie
--------------------
Příjemný den a jak říkal Václav Havel, ať Pán Bůh chrání vaši ruku při prezidentské volbě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak dobrý den všem přeje Zita Senková. Na slyšenou.

autor: Tomáš Halík
Spustit audio