Rentgen: Pražským divadlům končí staré (ne)dobré časy
Síť pražských divadel se musí změnit. Poslední jakási transformace proběhla před více než deseti lety a od té doby se nestalo prakticky nic. Teď to vypadá, že ledy začaly tát a magistrát hodlá s neudržitelnou situací, ve které pražská divadla jsou, opravdu něco udělat. Některým, jako například Divadlu Spejbla a Hurvínka, se to však nelíbí a začínají se bát o svou existenci.
Pražská divadelní síť hnije a současný stav je alarmující. Pokusů o transformaci tu bylo mnoho, v paměti mnohých jistě uvízl třeba bývalý radní pro kulturu Milan Richter, který v jednom z rozhovorů prohlásil, že provozování divadla je stejným druhem podnikání jako prodej rohlíků. Magistrát cítí, že stav, kdy město zřizuje 10 divadel, které jsou tím pádem příspěvkovými organizacemi, není udržitelný. Jednak je to pro město drahé a vůči ostatním divadlům je to nespravedlivé. Objednal si proto u řešitelského týmu z Divadelního ústavu v čele s exředitelem Národního divadla Ondřejem Černým studii, která by měla současný stav optimalizovat, tedy říct, zda je nebo není současný počet divadel jako příspěvkových organizací správný a případně jaká právní forma by pro ně byla nejvhodnější.
Z médií se začaly vynořovat informace o tom, že by se magistrát chtěl zbavit Divadla Spejbla a Hurvínka nebo Studia Ypsilon. Ředitelka Divadla Spejbla a Hurvínka Helena Štáchová ihned vyvolala velký rozruch a vytvořila petici za záchranu svého divadla. Zatím ji podepsalo zhruba 12 tisíc lidí.
„Můj názor je, aby Divadlo Spejbla a Hurvínka nebylo příspěvkovou organizací. Paní ředitelka (Helena Štáchová) je totiž držitelkou autorských práv k loutkám a k většině her. Není to rovný vztah: všechna práva její – všechny povinnosti města. Mám za to, aby toto divadlo a další už nebyly v budoucnu příspěvkovou organizací a nebyly tak financovány prostřednictvím dotace, ale grantovým způsobem, jako je financována velká řada jiných divadel (Divadlo Archa, Dejvické Divadlo, Činoherní klub…),“ říká pražský radní pro kulturu Václav Novotný.
Helena Štáchová tvrdí, že o ní lidé na magistrátu šíří různé polopravdy. Zeptal jsem se jí, jaké má na mysli… „Tak třeba to, že sem neodvolatelná a že jsem ve své funkci už moc dlouho. Já jsem se o funkci ředitele ani nehlásila. Mě vyzval magistrát, abych se mu starala o tento kulturní poklad. Já to dělám 17 let. Máme zdaleka nejmenší dotaci ze všech pražských divadel a máme nejmenší vstupné (110 Kč), protože hrajeme z 99 % pro děti. Kdyby bylo vstupné vyšší, tak ty děti sem nechodí. Já chci, aby sem ty děti chodily, já chci, aby se děti učily kultuře a poznaly, co to je divadlo. Navíc my jim dáváme poselství a vzděláváme je,“ tvrdí Helena Štáchová. Určitě to s dětmi myslí dobře, ale je dobré si uvědomit, že zde vedle Divadla Spejbla a Hurvínka existuje také Divadlo Minor, které je rovněž příspěvkovou organizací, a pak další dětská divadla, která se financují sama.
Divadelní kritička z Lidových novin Jana Machalická se snaží celý problém Divadla Spejbla a Hurvínka vysvětlit více v kontextu: „Paní Štáchová celkem správně tvrdí, že její divadlo je jediné, které pracuje s klasickou loutkou a s vodičským uměním. V tom má samozřejmě pravdu. Ona však ta tradice není samospasitelná. Říkat, že my jsme tady strážci odkazu Josefa Skupy a my jsme zachránili pro Prahu ochrannou známku Divadlo Spejbla a Hurvínka, je sice hezké, ale paní Štáchová je taktéž majitelkou autorských práv Josefa Skupy, takže když ona je neposkytne, tak si město může ochrannou známku na divadlo strčit za klobouk. Z její strany je to tedy tak trošku demagogie,“ tvrdí teatroložka Jana Machalická.
A jak vidí ona ideální transformaci pražských divadel? „Já si myslím, že ty podmínky mají být pro všechny nastaveny stejně. Není možné, aby část divadel pracovala v relativním pohodlí a část bojovala o každou korunu. Vezměte si třeba Divadlo Na Zábradlí, které skutečně není v dobré umělecké konstelaci už několik let, ale funguje pohodlně jako příspěvková organizace a má všechno, co ke své činnosti potřebuje. Vedle toho je Dejvické divadlo, které začínalo z ničeho, a za posledních 10 let se vyprofilovalo ve špičkovou scénu. Dnes pracuje v grantovém systému a problémů má hodně. To mně přijde jako šílená disproporce, kterou musí město odstranit,“ říká Jana Machalická z Lidových novin a zároveň dodává, že kvůli dnešnímu systému jsou biti hlavně mladí tvůrci, kteří nemají šanci proniknout mezi nejlépe dotovaná divadla.
Důležité je také říct, že divadla, která byla v minulosti změněna z příspěvkových organizací na jiné právní subjekty – třeba zmíněné Divadlo Archa nebo Činoherní klub, automaticky dostala 4letý grant v identické výši dotací, které dostávala do té doby od magistrátu. Pokud by tedy například u Divadla Spejbla a Hurvínka nakonec došlo ke změně právní formy, žádat o grant by toto divadlo muselo fakticky až v roce 2019. To vše za předpokladu, že by doporučující studii Divadelního ústavu posvětila nejdříve rada a poté pražské zastupitelstvo, což podle slov radního Novotného nebude hypoteticky dřív než v roce 2015.
Podle divadelní kritičky Jany Machalické tady nikdo nechce děti připravit o Spejbla a Hurvínka, je ale nutné měřit všem stejným metrem. „Obavy, že by divadlo úplně zaniklo, jsou nesmyslné. Ale musí se vejít do podmínek, které budou nastaveny spravedlivě pro všechny. Teď spravedlivé nejsou.“
O umělecké kvalitě Divadla Spejbla a Hurvínka, Divadla na Vinohradech nebo jiných pražských scén podporovaných v současnosti městem ať si každý udělá obrázek sám. Musíme ale doufat, že magistrát přidělí v budoucnu peníze opravdu jen scénám, které jsou podle slov Jany Machalické progresivní, umělecký nosné, mají nějaký smysl a posouvají vývoj kupředu. „Musíme se taky trochu posunout dál. Nejsme ani ve 20. ani v 60. letech, ale žijeme na počátku 3. tisíciletí, tak k tomu taky má to divadlo trochu vypadat,“ uzavírá celou problematiku divadelní expertka.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
