Berlinale je pro skutečné filmové fandy, soudí Jaroslav Rudiš

Nejoblíbenější suvenýr z Berlinale si letos odvezli autoři rumunského snímku Pozice dítěte. Udělením Zlatého medvěda vyvrcholil už 63. ročník mezinárodního filmového festivalu. Berlín se probouzí z 10 dní trvající filmové horečky. I když je otázka, zda taková metropole, jakou je Berlín, vůbec filmovému šílenství propadne.

Obrázek je každý rok stejný. Před festivalovými pokladnami stojí dlouhý špalír filmových nadšenců. „Čeká se, jestli se ještě neuvolní nějaké lístky. Fronta tu je třeba až na hodinu. Na internetu bývají lístky prodány dokonce během několika sekund!“ popisuje Jaroslav Rudiš, spisovatel a scenárista úspěšného filmu Alois Nebel.

I on si letos frontu několikrát vystál. Letos tu je jen v roli diváka. Film Grandhotel natočený podle jeho knihy se v minulost v rámci Berlinale i promítal. „To jsem tu však nebyl, nějak mě tenkrát zapomněli přibalit do kufru,“ vzpomíná.

O lístky se vede boj na všech frontách

Jaroslav Rudiš si stejně jako všichni ostatní rychle zaškrtává filmy, které by chtěl vidět. „Doufám, že chytím lístky na dva soutěžní filmy. Jedním z nich je Prince Avalanche, u nějž mě nadchnul příběh,“ těší se.

Letos bylo na programu Berlinale na 400 filmů. Je až neuvěřitelné, že o lístky je takový boj. „Sleduju to u svých studentů, kteří to opravdu prožívají. Chodí, baví se o tom, shánějí lístky, nabízejí lístky a podobně,“ popisuje.

O lístky je tu těžký boj

„Je to festival pro diváky. Něco podobného zažijete třeba v Karlových Varech. To kupříkladu v Benátkách, kde jsme byli s Aloisem Nebelem, je to jiné. Jde o elitní festival pro filmový průmysl, novináře a smetánku. Chybí tam obyčejní lidé, nadšenci, kteří si vystojí frontu na lístky a poté se hádají s režisérem, jestli se jim to líbilo, nebo nelíbilo,“ uvažuje Jaroslav Rudiš.

Berlín je město zaslíbené filmu

Hvězdy, a byla jich celá řada, v Berlíně také nechyběly. Bez nich by se tak prestižní festival neobešel. Lovci autogramů, kteří celé hodiny čekali před hotely i filmovými sály, si po jeho skončení musí na další přírůstky do deníčků počkat zase až na příští únor.

Filmová kocovina se však v Berlíně rozhodně nekoná. „Berlín je pro lidi, kteří mají rádi kino, městem zaslíbeným. Každý druhý den můžete jít na Casablancu nebo na spoustu dalších starých filmů,“ pochvaluje si Jaroslav Rudiš.

Mimochodem už brzy by se měl dostat do německé distribuce i film Alois Nebel, jehož je scenáristou.


Zvětšit mapu: v Berlíně skončil 63. ročník filmového Berlinale

autor: kls
Spustit audio