Místo, kde je jídlo stále ještě jídlem
S tím, jak nás obchodní řetězce nutí jíst to, co nechceme, roste poptávka po kvalitních pokrmech a potravinách. Nikde sice nemáte stoprocentní záruku, ale přece jen existují místa, kde si můžete být víceméně jistí, že vám nenabídnou převlečenou koninu, mléko s jedem na krysy nebo posypovou sůl.
Chceme, aby se lidé vrátili ke zdravé stravě – aby žili déle. Tak zní jasné a stručné krédo pana Miliji Miliće. Má k tomu své důvody i přesvědčivé argumenty.
„Naši předci se tady dožívali i více než sta let. Například můj praděda 102 let a matka 93 let. V životě nebyla u doktora,“ popisuje.
Pan Milija ctí rodinné tradice, a proto také etno vesnici nazval Zavičaj – česky Domov. Zamlada vyvařoval horníkům, pak se jako šéfkuchař toulal po světě a před několika lety se vrátil, aby na rodinných pozemcích vlastníma rukama postavil malý zázrak.
Ochutnali jste už kačamak?
Právě krmí vlastní pstruhy a kapry, a to v umělém rybníku, do kterého každou minutu přitéká 350 litrů čisté vody z hor. Stojí tu i poslední funkční vodní mlýn.
Dřív v tomto údolí nad Kosovskou Mitrovicí klapotalo 18 vodních mlýnů. „Voda je největší bohatství,“ říká pan Milija. „Je to základ zdejšího zdravého života a veškeré gastronomie. Kvůli té jsme sem přišli.“
Všechna stará srbská jídla vycházejí ze zdejšího kraje. Nesmíte odjet z Kosova, když jste ještě neochutnali kačamak.
Na ten mě sem zatáhl kamarád z Mitrovice Milija Bazović. „Kukuřičná mouka, hrubě mletá, se vaří na mírném plameni, posype se sýrem kajmak a důkladně promíchá,“ popisuje. Kačamak se jí ráno ke snídani, protože vám dokonale pročistí útroby a připraví je na náročnější jídla.
Koza ví, co je dobré
„Nejstarším srbským jídlem je rednica, což je vlastně druh pšeničné placky. Ta se připravuje na pánvi, na ohni a je to hrozná práce. Příprava trvá tři až čtyři hodiny, takže když vám někde nabídnou rednicu, znamená to, že jste pro danou rodinu nejváženějším hostem,“ dozvídám se.
Kuchaři v ekovesnici pana Miliće používají výhradně místní suroviny. 12 okolních hospodářství dodává domácí vepřové a hovězí maso, kukuřici, mouku, houby, byliny nebo skvělý kozí sýr.
„Tenhle sýr se nesolí. Ráno ho vyrobíš a ještě dnes, maximálně zítra ho musíš sníst. Jinak se musí nasolit. Je ohromně zdravý, protože koza nikdy nesežere nic špatného, jenom větvičky a byliny. Koza je čisté zvíře,“ říká pan Milić.
Splněný sen
Nabízí vlastní rajčata, nestříkaná chemikáliemi, domácí zelí a víno, protože i to tady má dlouhou a pozoruhodnou tradici. „Kosovská vína jsou kvalitní díky poloze a dostatku slunce,“ vysvětluje. Dřív tady dokonce měli vínovod – vedl ze sklepů až do kláštera Banjska.
Náš hostitel je šťastný a spokojený člověk. V jeho ekovesnici je to znát na každém kroku.
„Mé srdce se naplnilo, protože jsem ve svém oboru dosáhl toho, čeho jsem chtěl,“ pochvaluje si. „Od malička mě zajímala zdravá strava. Jsem nejšťastnější člověk na světě.“
