Češi začínají investovat do vlastního zdraví. Když musí.
České lázeňství se už pár let potácí v krizi a minulý rok dostalo další ránu. Ministerstvo zdravotnictví omezilo proplácení léčebné péče z veřejného pojištění, a tím pádem počet pacientů opět poklesl. Z vlastní kapsy si je zatím ochoten zaplatit lázně málokdo a mnozí si to ani nemohou dovolit. Typickými klienty jsou starší lidé a nemocní, kteří mají zpravidla nižší příjmy. Ovšem i mezi nimi se objevuje nový typ lázeňského hosta samoplátce.
Koberce v jídelně tlumí zvuk příborů i tichý hovor, hosté si berou ze švédských stolů a češtinu převážně penzistů střídá němčina a sem tam ruština. Z jídelny vychází pomalým krokem pan Henrych a před výtahem se zastaví. „Já mám problémy s kyčlemi, ale po operaci jsem už dlouho, takže nemám na lázně nárok. Šetřil jsem si na ně celý rok z důchodu.“
Bývalý strojvůdce z Ústí nad Labem letos oslavil 86. narozeniny. Do lázeňského domu Radium v Jáchymově přijel na tři týdny a zaplatí 23 tisíc korun. „To je po slevě. Ale vyplatí se to. Pomáhá mi to.“
Na lidech jako je pan Henrych stojí budoucnost českých lázní. Hlavně těch, které leží mimo turistická centra. Tady v Jáchymově úbytek českých pojištěnců nahradí němečtí důchodci.
O pár pater níž v prostorné kavárně sedí manželé Šrámkovi. Oba trpí artritidou a místní vodu považují za balzám. Klidné prostředí, moderní interiér a vynikající péče odborníků se dvojici penzistů ze Slaného náramně zamlouvá už léta. Ovšem tentokrát málem zůstali doma. „Děti nás v tom podpořily i finančně, takže proto jsme mohli přijet. Ale jenom na jedenáct dnů.“, říká Jiří a manželka Jaroslava neskrývá rozhorčení nad postupem pojišťovny. „S touto nemocí jsme sem jezdili na měsíc, teď si to nemůžeme dovolit. Příště nevím. Snad jestli nám zase pomůžou děti.“
Lidé jako Šrámkovi měli doposud nárok na 28 dnů lázeňské péče jednou za rok. Nová indikační vyhláška ale zkrátila pobyt hrazený pojišťovnou o týden a to pouze jednou za dva roky. Lidé si také musejí brát na lázně dovolenou, neschopenku dostanou jen pacienti po operaci. I proto pojištěnců v lázních ubylo a třeba jáchymovské lázeňské domy Lužice, Astoria, Dagmar jsou prázdné a je zbytečné brát za kliku.
„Od té doby, co ministerstvo změnilo podmínek, jsme pocítili pokles o 30 procent,“ říká generální ředitel Lázní Jáchymov Eduard Bláha. Zároveň ale přiznává, že lázním v západních Čechách krach rozhodně nehrozí.
O 350 kilometrů dál na východ je situace zcela jiná. V rovině nad Hradcem Králové daleko od hranic i atraktivních turistických lokalit leží vesnice Velichovky a v ní i půvabné, ale v podstatě vesnické lázně. V kavárně lázeňského domu Masaryk si chystá nádobíčko hudebník, a když zmáčkne klávesy a nasadí k ústům saxofon, začnou se trousit hosté. Ve všední den odpoledne je jich jen pár. Hudba doléhá i do vestibulu, kde se loučí s návštěvou paní Daniela. Má za sebou výměnu kyčelního kloubu, takže jí do tance rozhodně není a do lázní ji odvezla sanitka přímo z ortopedické kliniky. Její pobyt proto platí pojišťovna. „Kdybych chodila po čtyřech, tak do toho ty peníze rozhodně dám.“
Právě tady ale mají samoplátců málo. Na krátkodobé wellness pobyty je těžké do vesnice někoho nalákat. To si uvědomuje i starosta Josef Karel. Obec přichází na lázeňských poplatcích o statisíce a třeba ze šesti restaurací zbyla jenom jedna. „Zas třeba přijdou lepší časy. Buď si lidi zvyknou, že si to musejí platit nebo se zlepší celková ekonomická situace.
Pátnácti hektarový objekt lázní tvoří sedm budov, některé lázeňské domy jsou zavřené, obchod funguje jenom pár hodin denně, ve všední dny nemají recepční mnohdy do čeho píchnout. Ředitel Michal Voráček hodně šetří. „Omezili jsme investice, snižujeme náklady, propustili jsme desítku lidí. Musíme je držet dole, abychom přežili.“
Lázně v České republice prošly privatizací a většinou jsou soukromé. V 90. letech minulého století majitelé investovali miliardy a přeměnili lázně na luxusní zařízení hotelového typu. Podle šéfa Svazu zdravotních pojišťoven Jaromíra Gajdáčka není důvod, aby pobyty hradila pojišťovna. „Po revoluci všichni stavěli a mysleli si, že se tam peníze pohrnou všemi směry.
Podle Gajdáčka by si lidé měli zvyknout, že do svého zdraví je potřeba investovat stejně tak jako do nového auta nebo do vybavení bytu. „Ti opravdu nemocní se ale bát nemusejí, o lázně hrazené pojišťovnou nepřijdou“, slibuje náměstek ministra zdravotnictví Ferdinand Polák. „My s lázeňskou péčí počítáme napevno a tak to i zůstane.“
"Jiná cesta než omezení plateb od pojišťoven stejně neexistuje," říká v rozhovoru generální ředitel jáchymovských lázní Eduard Bláha, který je zároveň prezident Svazu léčebných lázní České republiky.
Co se bude dít v lázních teď?
Bezprostředně v příštím roce očekáváme, že se propad zmírní. Úhrady ale budou nižší a spoluúčast se bude zvyšovat. Budeme muset hledat mezi lidmi, kteří si lázně hradí sami.
Takže pacienty čeká větší péče o vlastní zdraví na vlastní náklady?
Obecně celé zdravotnictví k tomu směřuje. Začalo to regulačními poplatky, přidávají se nadstandarty. Je to nevyhnutelná cesta v celé Evropě, která si žije sociálně nad poměry.
To už skoro hájíte zájmy ministerstva zdravotnictví…
To rozhodně ne. My jsme dali čísla, ze kterých jasně vyplývá, že redukcí lázeňské péče stát nic nezíská. Přijde o jiné daně.
Na druhou stranu lázně působí velmi luxusně. Při pohledu zvenčí to vypadá, že se pacienti spíš povalují u vody, vidíme rozzářené tváře z vašich reklamních poutačů. Žádná léčba jenom zábava.
To není na druhé straně. V momentě kdy se ten člověk stává samoplátcem, tak nestačí, že mu nabídnete zdravotnickou odbornost. Musíte mu nabídnou i minimální komfort, na který je zvyklý.
Myslíte si reálně, že jsou v Česku lázně, které to nepřežijí?
Žádné jméno vám neřeknu. Ale ty malé, kde mají jednu dvě budovy a jsou daleko od turistických center, tak budou mít velké problémy. Mohou se z nich stát nakonec hotely a lázeňská péče zanikne.
"Lázně nezničíme, počítáme s nimi," říká náměstek ministra zdravotnictví Ferdinand Polák v našem dalším rozhovoru.
Vy jste odhadovali propad pacientů o 15 procent a zástupci lázní mnohdy vidí i padesát procent. Kde jste udělali chybu?
Po pár měsících existence nového nařízení to není možné spočítat. Ten úbytek začal už v roce 2009 a pokračuje. Lidé mnohem víc pracují a méně jezdí do lázní. Druhá věc je, že jsme začali předepisování lázní víc kontrolovat.
Čili jste zjistili, že se lázeňská péče zneužívá?
To jsme nezjistili my, ale řekněme, že zdravotní pojišťovny schválily méně návrhů než v předchozích letech.
Starší pacienti tvrdí, že celá léta platili pojištění a teď nemají na lázně nárok. Co jim odpovíte?
Medicína udělala velký pokrok a řada nemocí, které se léčily v lázních, se dneska léčí jiným způsobem. Třeba žlučníkové kameny se nerozpouštějí popíjením léčivé vody ale jednoduchým chirurgickým zákrokem. Nemohu tedy říci, že by starší lidé měli nějaký větší nárok na poskytnutí lázeňské péče.
Jaký podle vás bude trend. Budete i nadále tlačit na redukci lázeňské péče placené ze zdravotního pojištění?
V nebližší době nepředpokládám nic takového. Česká republika je v rámci Evropy na špičce v lázeňství. Je to dané historicky a my lázeňskou péčí počítáme na pevno.
Takže za dva roky bude pocit pacientů od pojišťoven vyšší než dnes?
Předpokládám, že do lázní pojede více pacientů na kratší dobu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
