Národní památkový ústav vydává knihu o kultuře za Schwarzenbergů

Carlos Ruis Zafón: Nebeský vězeň
Španělský prozaik Carlos Ruis Zafón okouzlil čtenáře na celém světě svou knihou Stín větru, napínavým, tajuplným i moudrým příběhem, v němž hraje svou důležitou roli pohřebiště zapomenutých knih. „Tohle místo je tajné, Danieli,“ říká v úvodu románu otec svému desetiletému synovi. „Každá kniha, každý svazek co tu vidíš, má duši.“ Každý příchozí si tu může vybrat knihu, která se stane jeho osudem. Zafón po úspěchu Stínu větru napsal ještě volně navazující Andělskou hru a Nebeského vězně, který právě vychází v Knižním klubu. Nakonec by měla vzniknout tetralogie, jejíž poslední díl se bude jmenovat Pohřebiště zapomenutých knih. V této chvíli jsou přede mnou na stole dvě její součásti: 4. vydání Stínu větru a první vydání Nebeského vězně.

Jan Burian: Přímluva za dnešní dobu
Nakladatelství Galén vydává v řadě Olivovníky fejetony Jana Buriana, které vycházely na stránkách Týdeníku Rozhlas. Najdeme jich tu celou devadesátku. Kniha se jmenuje Přímluva za dnešní dobu a další příběhy z let 2010-2013 a témata se střídají opravdu vynalézavě: autor nás zavede k Baltu i do Patagonie, s Guthem Jarkovským navštívíme Portugalsko počátku 20. století a z domácích luhů nabídne téma pomazánkové máslo.

Oldřich Tripes: Tradice a zvyky české myslivosti
Tohle je pěkná jihočeská novinka! Nejde o přísně odbornou publikaci, kterou by si nemohl přečíst laik, naopak. Oldřich Tripes napsal zajímavou knihu, ve které se dočteme třeba o myslivecké mluvě : jelen troubí, brouká, mrmlá a huká, liščata kamží a kňour klektá, a třeba pro ocasy existuje 13 výrazů , přičemž kelku má medvěd, zatímco prase má pírko. Další kapitolky jsou věnované například mysliveckému odívání, troubení, zvykům při společných lovech, přijímání mezi myslivce, loveckým trofejím a dalším tématům. Oldřich Tripes svou knížku sám ilustroval a sluší se připomenout, že jeho znalosti a praktické dovednosti z tohoto oboru ocenil vloni dokonce i Senát parlamentu České republiky.

Logo|foto:Český rozhlas

Václav Daněk: Kam utek Stolkolet
A ještě jedna knížka, trochu rozhlasová, trochu jihočeská: vzpomínky redaktora, básníka a překladatele Václava Daňka, které v edici Osudy vydává Radioservis. Daněk má jihočeské kořeny na Třeboňsku a v Bošilci a jako dítě také žil nějaký čas na Táborsku, kam rodinu zavála válka. V knize se pak dočteme hodně i o rozhlasovém působení Václava Daňka, o jeho přátelích a kolezích, jako byli režiséři Josef Bezdíček, Přemysl Pražský nebo Jiří Horčička. Václav Daněk se zasloužil také o překlady takových autorů, jako byl například Osip Mandelštam nebo Josif Brodskij.Na snímcích v knížce ho vidíme v rozhovoru s Bulatem Okudžavou nebo Bellou Achmadulinovou. Kniha se jmenuje Kam utek Stolkolet.

Jostein Gaarder: To je otázka
Nakonec něco pro malé nebo mladé čtenáře, protože knihu Josteina Gaardera To je otázka budou část asi nejspíš děti trošku starší, tedy to publikum, které si oblíbilo slavný Sofiin svět. Také v nové knize pokládá Gaarder dětem a jejich rodičům zásadní otázky, o kterých by měli přemýšlet: kdo jsme, odkud a kam jdeme, jak je to s konečností našeho života. Knížku vydává v hezké úpravě s obrázky Akina Düzakina Albatros.

Logo|foto:Český rozhlas

NÁŠ HOST

Ráda bych upozornila, že je na trhu opět zajímavá kniha o rodu Schwarzenebergů. Jmenuje se Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii, vyšla v edici Collectiones českobudějovického pracoviště NPÚ a napsal ji velký autorský kolektiv – najdeme v něm přes 40 odborníků. Editor knihy Martin Gaži vzpomíná, jak se před několika lety vlastně zrodil nápad na její vydání

RECENZE Jana Blümla

Honza Dědek a Josef Vlček: Zub času
Stejně jako domácí předlistopadová populární hudba postrádala větší množství kvalitních rockových skupin, nedostávalo se jí ani kvalitních rockových teoretiků a publicistů. Jedním z mála byl Josef Vlček. Vlček – přezdívaný Zub – významně přispěl k rozvoji české rockové kultury nejenom jako autor slovníků, odborných článků nebo časopiseckých studií, ale i jako organizátor hudebního života. O těchto a jiných Vlčkových aktivitách pojednává kniha s názvem Zub času.

Logo|foto:Český rozhlas

Téměř třistastránková publikace je koncipována jako rozhovor. Otázky pokládá publicista Honza Dědek, Vlček odpovídá. Otázky jsou formulovány tak, aby Vlček v rámci pěti chronologicky řazených kapitol co nejkomplexněji popsal svůj bohatý život v hudbě.

Kniha Zub času je především důležitým příspěvkem k dějinám české populární hudby před rokem 1989, tedy k tématu, o němž toho bylo dosud napsáno trestuhodně málo. Vlček velice zasvěceně hovoří o významných momentech a jevech domácí populární hudby. Zdaleka nezůstává u pouhého popisu dobových událostí, ale uplatňuje hluboký analyticko-syntetický pohled. Vlčkovy odpovědi charakterizuje nejenom znalost faktografie a smysl pro její logickou organizaci, klasifikaci či systematizaci, ale i schopnost vidět hudbu v širších kulturních souvislostech.

K zajímavým partiím knihy patří postřehy k historii domácí populární hudby po roce 1968. Čtenář se dozví o historii festivalu Bratislavská lyra, dostane se mu také celá řady informací o Jazzové sekci Svazu hudebníků. Vlček v této souvislosti neopomene zmínit vztah Jazzové sekce k alternativní kultuře, undergroundu nebo Chartě 77. S nadhledem referuje i o vztahu Jazzové sekce ke komunistickému režimu, dále o potenciální spolupráci se Státní bezpečností, což je dodnes téma značně kontroverzní. Velmi plodná jsou Vlčkova zamyšlení nad obecnými principy existence popu a rocku v období normalizace. Čtenáře jistě zaujme bystrá analýza textu písně Hej páni konšelé z repertoáru Karla Gotta, v níž Vlček potvrzuje velký literární rozhled. Podobně tomu je i s analýzou Krylovy desky Bratříčku zavírej vrátka.

Důležitou vrstvou knihy je téma médií v oblasti domácí populární hudby. Řeč je o klasických časopisech jako Melodie, Gramorevue nebo Rock and Pop, stejně jako o soukromých rozhlasových stanicích po roce 1990, jejichž byl Vlček dramaturgem. Čtenáře bude jistě zajímat popis toho, jakým způsobem média manipulují s posluchači nebo jakým způsobem hudební firmy uměle vytvářejí skupinám status legend.

Kniha Zub času, jejíž předmluvu napsal Vojtěch Lindaur, je významným počinem z hlediska poznání domácí populární hudby v nejširších souvislostech. Publikaci doplňuje kvalitní příloha s fotografiemi.

SOUTĚŽ

Správná odpověď: Karel Anton Postl – Charles Sealsfield
Výherci: A. Čapková, Z. Gajdošová, J. Kotrba, J. Podhrázká, I. Puffer, V. Rotnerová
Nová hádanka: Ve Velešíně si v těchto dnech připomínají 180. výročí úmrtí básníka a sběratele lidových písní Josefa Vlastimila Kamarýta, který zemřel 19. března 1833. Naše otázka zní, kde zemřel. Je to také v jižních Čechách, ale ve Velešíně ne. Kamarýt zemřel v jednom známém poutním místě, kde působil jako kněz.