Jak si organismus seřizuje čas

Významným způsobem k rozvoji molekulární chronobiologie přispěl americký vědec Stephen Reppert z oddělení neurobiologie Massachusettské univerzity. Je autorem více než 170 vědeckých prací a článků, některé uveřejnily tak prestižní mezinárodní časopisy, jako je Science, Nature, Neuron nebo Cell. Počet jejich citací dosahuje 21 tisíc!

V jeho laboratoři vědci využívají anatomické, buněčné, molekulární, elektrofyziologické, genetické a další postupy také s cílem hlouběji poznat biologický základ migrace severoamerického motýla Danaus plexippus, který je známý jako monarcha stěhovavý. Ten se líhne se v Severní Americe a každým rokem se v obrovském počtu vydává na jih do středního Mexika, kde tráví zimu. Uletí přitom neomylně až 4000 km. Stephen Reppert a jeho kolegové se přitom zaměřují na navigační schopnosti těchto motýlů i na jejich specifické cirkadiánní rytmy.

Profesor Reppert věnoval velkou pozornost fyziologické, buněčné a molekulární podstatě cirkadiánních rytmů u savců, zkoumal jejich řídící, centrální "hodiny", které jsou uloženy v části mozku zvané hypothalamus. Jedná se o dva shluky nervových buněk, dvě jádra, kterým odborníci říkají suprachiasmatická, protože jsou uložena u křížení zrakových nervů čili u optického chiasmatu. Má na svém kontě řadu objevů týkajících se molekulárních mechanismů, které regulují geny "zapínané a vypínané" biologickými hodinami u savců, objevil funkci kryptochromů u vnitřních cirkadiánních hodin savců a přinesl mnoho dalších nových poznatků do této oblasti.

Za své objevy převzal 20. března v Praze z rukou předsedy Akademie věd ČR Jiřího Drahoše Mendelovu medaili za zásluhy v biologických vědách. Je zároveň výrazem ocenění dlouhodobé spolupráce profesora Stephena Repperta s Entomologickým ústavem Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích. Jana Olivová se ho při této příležitosti zeptala, co ho vedlo ke studiu biologických, zejména cirkadiánních rytmů u různých druhů živočichů: