Hudební nadílka z marseillských doků

Jeho původním zaměřením byla hudba jižní Francie a Středomoří, ale náplň se každým rokem rozšiřuje o další teritoria, a letošní program se rozrostl o hudbu frankofonní Kanady, Iránu, Maďarska, Západní Sahary i Maroka. Programový ředitel Sami Sadak, muzikolog původem ze sefardských židovských komunit z Turecka mi v osobním hovoru dokonce prozradil, že do budoucna je možná i účast českých skupin. Po tři večery se souběžně hraje v obrovitém areálu bývalých marseillských doků, večerní koncerty doplňují denní projekce i debaty. A protože letos je Marseille jedním z Evropských hlavních měst kultury, počet pódií se oproti předešlým ročníkům rozrostl ze tří na čtyři. Největší z koncertních hal, Salle des Sucres, vznikla z bývalého přístavního skladiště cukru, nejmenším sálem je Cabaret. Ten je jako jediný vybaven židlemi a je vyhrazen poslechové hudbě a komorně laděným koncertům, zatímco obě další haly, cirkusová chapiteau, a se často promění v divoké tančírny.

V éře námořní dopravy byl přístav Marseille branou do Severní Afriky, silně multikulturní ráz má město i dnes, hned vedle trhu s čerstvě ulovenými rybami najdete stánky s africkým kořením i exotickými lahůdkami a Afričané tvoří velkou část festivalového publika. V reportáži Petra Dorůžky uslyšíte účinkující festivalu v koncertních i studiových nahrávkách a navíc rozhovory s členy Alaev Family (Izrael) a De Temps Antan (Kanada). Na této stránce můžete navíc zhlédnout koncertní videa, která na festivalu pořídili kameramani francouzského webového portálu Mondomix, i profil kapely která nad ostatní vynikala počtem hráčů i nástrojů – španělského orchestru perkusí Coetus.

Profil: Coetus, Orquesta de percussion IbericaNa Pyrenejském poloostrově, v zemích, známých pod historickým označením Iberie, žijí nejen Španělé a Portugalci, ale také kulturně vyhraněné menšiny - například Baskové či Katalánci. Není tedy divu, že zdejší hudba je stylově velmi pestrá. Všechny ty rozmanité formy ale spojuje jeden faktor, a tím je intenzivní rytmus a bohatý sortiment perkusí, což je i hlavní téma projektu Coetus. Vznikl pod vedením španělského zpěváka Elisea Parry. Ten dal dohromady početnou hráčskou sestavu, k jejímuž názvu připojil věcně vysvětlující podtitulek Orquesta de percussion Iberica, tedy Orchestr perkusí z Iberie.

Ty, kdo iniciátora projektu Elisea Parru znají jako respektovaného znalce tradiční hudby, určitě překvapí, že začínal v rockové kapele, pojmenované Mi Generacion, dle slavného hitu The Who. Později objevil jazz a hudbu Karibiku a až poté se dopracoval k lidové hudbě Španělska.Jeho projekt Coetus ale není v žádném případě nějakou rutinní exhibicí bubeníků. Těžištěm alba jsou melodie, zpěv a hlasy řady vynikajících zpěvaček: na jedné z nahrávek druhého alba se podílela například La Shica, která vystupovala před několika lety v Praze na festivalu Islands. K nejlepším písním alba patří ukolébavka La Solterita, původem z Cantabrie, severního pobřeží Španělska, v níž hostuje Sílvia Pérez Cruz z Katalánska. Sortiment perkusí sestavy Coetus pokrývá celý list papíru, skupina má v nabídce čtvercové tamburíny, chřestidla z kostí, i upravené zemědělské nástroje - například vidle.

Archivní video projektu Coetus:

Další hudba z Babel Med Music:

Söndörgö (Maďarsko) Mariem Hassan (Západní Sahara) Tiloun (Reunion) Du Bartas (Francie)