Jaroslav Bican: ÚSTR a totalita

Kolem slova „totalitní“ panuje až jistá hysterie. Tvrzení, že minulý režim totalitní nebyl, totiž nabourá převažující konsensus, který zde v uplynulých 23 letech panoval. Výsledkem tohoto konsensu byl zákon označující režim před rokem 1989 za zločinný. Daniel Herman tak může poukazovat na to, že nedělá nic jiného, než že se řídí podle platných zákonů.

Problém je, že uplatnění tohoto konsensu brání vlastnímu zkoumání minulosti, které má ÚSTR vykonávat. Pokud uzákoníme, jaký má být náš pohled na dějiny a že komunistický režim byl zločinný, dopředu to dává mantinely našemu bádání a říká to, jakým způsobem se máme na jednotlivé akty minulého režimu dívat.

Zvlášť problematické je to například při pohledu na Pražské jaro. Ve chvíli, kdy řeknu, že v letech 1948 až 1989 tu vládl zločinný, totalitní režim, znamená to, že tento režim byl stejně zločinný v padesátých letech, v období Pražského jara i v letech sedmdesátých? Určitě ne, podle zákona to však byl ten samý zločinný režim.

Daniel Herman by možná oponoval, že režim se samozřejmě v průběhu let měnil, ale jeho zločinná, totalitní podstata zůstávala. Co je to ale za podstatu? Vedoucí úloha KSČ přece byla během Pražského jara veřejně zpochybňována a dokonce se mluvilo i o obnovení sociální demokracie. Projevuje se snad takto totalitní režim?

O tom, že minulý režim byl zločinný a totalitní podle Daniela Hermana kromě našich platných zákonů svědčí zejména utrpení pronásledovaných Čechoslováků. Tím se dostáváme k tomu, že totalitou se u nás nemyslí nic jiného než jednoslovné shrnutí faktu, že na našem území byl režim, který páchal svým obyvatelům utrpení. Jinak řečeno to, o co se v celém sporu hraje, je, zda se budeme na minulý režim dívat jako na něco od základu odporného, nesvobodného a zločinného. V tomto smyslu je toto slovo používáno.

Označení „totalitní“ vůbec nesouvisí s nějakými politickými teoriemi. Nikoho nezajímá, zda minulý režim splňoval definici totalitarismu ať už podle Hannah Arendt či Friedricha a Brzezinského. S tím si nikdo hlavu neláme. Zdůrazňování totalitní podstaty minulého režimu má pouze jednu funkci a tou je vyjádření totálního tedy celkového odsouzení. Problém je, že nic takového nelze nadirigovat zákonem a už vůbec se takovým způsobem nedá dělat věda.

Pokud se sama vědecká instituce tváří, že jí teorie a přesné rozlišování nezajímá a ve stejném pytli pak mohou skončit padesátá léta i Pražské jaro, je to jen doklad toho, že se nejedná o instituci vědeckou, ale takovou, jejímž cílem je prosazovat jeden konkrétní, na morálním odsouzení založený, pohled na minulost.