Unikátní výzkum na Šumavě boří mýty o životě divokých prasat

26. duben 2013

O divokých prasatech se říká, že dlouho nevydrží na jednom místě a za noc naběhají desítky kilometrů. Jsou to ale mýty. Evropsky unikátní projekt telemetrie černé zvěře, který se teď realizuje na Šumavě, zatím dokazuje pravý opak.

Zdržují se poblíž míst, kde najdou potravu. Ve většině případů se jedná o přikrmovací zařízení postavené lesníky. Veškerý jejich aktivní život během zimních měsíců zahrnuje pouze návštěvu krmeliště a následný odpočinek. Neudělají zbytečný krok navíc a za den tak ujdou sotva několik stovek metrů – tak lze shrnout první dílčí výsledky unikátního výzkumu s názvem Management zvěře na Šumavě a v Bavorském lese.

„Ani jediný ze sledovaných divočáků nehledal potravu mimo krmeliště, netrávil čas hledáním přirozené potravy v lese nebo na loukách. K přežití zimy jim stačilo pouze to, co jim nabídli myslivci,“ shrnuje dosavadní poznatky Miloš Ježek z České zemědělské univerzity v Praze.

Šest divočáků dostalo na krk speciální obojek, který přesně sleduje to, co prase celý den dělá a kde se pohybuje. Odborníci tak mohou vidět jejich život v přímém přenosu.

Území Národního parku Šumava je jednou z prvních oblastí v rámci Evropy, kde tento unikátní projekt funguje. Cílem celého projektu je doporučit efektivní opatření vedoucí k redukci početnosti černé zvěře, minimalizaci škod, které působí na zemědělských plodinách a též k omezení konfliktů s činnostmi člověka.

Mýty o jelenech
Díky telemetrickému sledování se lesníci v posledních letech dozvěděli mnohé o životě jelení a srnčí zvěře. Podařilo se například vyvrátit mýty o dalekých migracích jelenů a přesvědčení o teritoriálním chování srnčí zvěře. Sledování těchto zvířecích druhů pomocí obojků s vysílačkou GPS má velkou výhodu – je poměrně snadné díky možnosti připnout obojek na jejich dlouhý a tenký krk. Obojek se dobře upevňuje a hrozí jen minimální riziko jeho ztráty.

K odchytu byla využita jak stálá odchytová zařízení, tak mobilní chytáky

U divokých prasat je tělesná konstituce odlišná. Dlouho se nedařilo přijít na systém, jak na divočáka modul s GPS spolehlivě připevnit, než se podařilo vyvinout speciálně tvarovaný obojek, který umožňuje použití i u černé zvěře.

K odchytu byla využita jak stálá odchytová zařízení, tak mobilní chytáky, dovolující přemístění podle aktuálního místa výskytu divočáků. Nebyl to ale jednoduchý úkol. „O vitalitě šumavských divokých prasat svědčí případ kňourka, který se během jednoho týdne chytil dvakrát, ale vždy dokázal stěnu odchytového zařízení o výšce téměř dvou metrů přeskočit,“ popisuje Miloš Ježek.

Přemnožení divočáci
„Jak ukazují předběžné výsledky, myslivecký management bude zřejmě hrát výraznější roli v životě divokých prasat, než jsme si dosud mysleli. Očekáváme, že s příchodem jara budou divočáci svoji aktivitu zvyšovat. Jsme zvědavi, zda se nám podaří potvrdit či naopak vyvrátit historky slýchané mezi myslivci při posledních lečích a různých diskusích o vlastnostech černé zvěře, týkající se zejména její nestálosti, schopnosti urazit během noci několik desítek kilometrů a mnoho dalších argumentů, jimž se myslivci brání otázkám, proč s přemnoženými divočáky nic nezmůžou,“ tvrdí Miloš Ježek.

Pro divočáky se musel vyvinout speciálně tvarovaný obojek

To se ale neděje v lesích ležících na území Národního parku Šumava. Zdejší lesníci během zimy plán lovu spárkaté zvěře splnili a stavy mají pod kontrolou. „Loňský konec zimy byl teplotně velmi příznivý a pravděpodobně i díky tomu byl zaznamenán významný přírůst divokých prasat během roku. I velmi mladé bachyňky měly selata. Černá zvěř je řazena mezi predátory tetřevovitých, a proto jsme museli navýšit její lov,“ vysvětluje Adam Jirsa, který má na péči o lesní zvěř na území Národního parku Šumava na starosti.


Co dělala divoká prasata na Šumavě během zimy?
bachyně Marie
Čtyři až pět let stará bachyně v zimě vodila čtyři selata a denně urazila průměrně 500 metrů. Po celou dobu sledování se zdržovala poblíž krmeliště a zalehávala ve vzdálenosti do 300 metrů. Měla tři oblíbená místa, kam odcházela zalehnout a jinam se téměř nevzdalovala. Zajímavé je, že Marie se nevzdálila dál než tři kilometry od místa odchytu.
bachyně Stáňa
Pěti- až sedmiletou bachyni, která vodila dvě selata, se po 14 dnech od označení znovu chytila do stejného odchytového zařízení. Za sledované období urazila průměrně 700 metrů denně. Rovněž Stáňa se zaměřovala na návštěvu krmelišť a zbylou dobu trávila stabilně na několika oblíbených místech.
kňourek Karel
Tříletý kňourek se v průběhu zimy držel ve společnosti dvou až tří mladších divočáků. Denně urazil vzdálenost okolo 2,7 kilometru. Každý den navštěvoval ohradu, v níž jsou chováni býci, kde hledal potravu. Pak odcházel na své odpočinkové místo, kde strávil zbytek dne a noci. V oblibě má tři až čtyři místa, která nepravidelně střídá.
bachyně Kulhavka
Pěti- až sedmiletá bachyně vodila čtyři selata. Pravidelně navštěvovala krmeliště, kde byla odchycena. Denně urazí průměrně 800 metrů. Její aktivita se podobně jako aktivita Marie dá shrnout do dvou hlavních bodů: prvním je krmeliště a druhým místo odpočinku. Kulhavka během 20 dní sledování nezměnila místo odpočinku a po celou dobu se vracela do zálehu ke stejnému smrku.

autoři: Národní park Šumava , Pavel Pechoušek , Jana Matznerová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.