Podle Dominika Duky má papež František smysl pro vtip a žert

Program čerstvého sedmdesátníka Dominika Duky na 12. a 13. března letošního roku byl jasný. Účastnil se totiž konkláve, tedy volby nového papeže. „Byly to okamžiky nesmírně překvapivé, ale také chvíle, kdy atmosféra v Sixtinské kapli má svoji emocionalitu a do jisté míry se člověk může dotknout vlastního poslání. Tamní prostředí ukazuje, že církev přeci jenom není jen lidské dílo, ale že je v ní také ono ovanutí Ducha svatého. To koneckonců připomínají i Michelangelovy fresky, které vznikaly v době, kdy se zdálo, že je s katolickou církví totálně konec.“

Plesnivina, moli, jezoviti
Češi si papeže Františka, coby jezuitu, často dávají do souvislosti se slovy Karla Havlíčka Borovského o hubitelích českých knih. „Musíme si uvědomit, že tomu tak docela nebylo. Ten zápas byl důsledkem Augsburského sněmu. Víme, že cenná díla byla zachována a většina hodnotných publikací zůstala v knihovnách. V Biskupské knihovně v Hradci Králové jsem dokonce měl možnost sledovat cenzorské řádění pátera Koniáše, kde byly určité škrty, ale šlo skutečně o drobnosti. Myslím, že je zapotřebí přijmout pravdu, že tu byla cenzura, likvidace knih a omezování náboženské svobody. Jezuitskému řádu ale také vděčíme za mnohé, např. za tvorbu naší krajiny, která si stále zachovává barokní rys.“

Papež František zdraví účastníky inaugurační mše|foto: ČTK/AP, Andrew Medichini,ČTK

Pouť na Velehrad
Jak kardinál prozradil, neodpustil si sdělit novému papeži svůj zajímavý postřeh. „Řekl jsem mu, že se stal zázrak, protože se z něj, jako z jezuity, stal dominikán, o čemž svědčí jeho bílý papežský oděv.“ Na tato slova prý hlava katolické církve reagovala úsměvem. „Je to člověk, který má smysl pro vtip a žert a myslím, že tímto výrokem jsem si také otevřel cestu a mohl jej pozvat na Velehrad.“ Odpovědi na výzvu k návštěvě se ovšem jako jediný dočkal Pavel Vošalík, velvyslanec ČR při Svatém stolci. „Dostalo se mu reakce: Maybe, perhaps. Takže je to možné, je to naše malá naděje. Návštěva papeže na Velehradě by měla svůj smysl a dopad nejenom pro Českou republiku. Významná, i když blesková, návštěva by to byla i v rámci evropského kontextu.“

K dominikánům ho přilákala větší svoboda
Jeho otec byl profesionální voják a arcibiskup pražský o něm mluví jako o svém idolovi. Nejprve chtěl být pilotem a poté námořníkem. Lákalo ho prý být mimo tuto zem. „Možná, že to byl trošku únik z toho, s čím jsem byl od dětství častován. Poznal jsem, že zem je slzavé údolí a často i kriminál. I když jsem si se spoluvězni někdy říkal, že je otázkou, kdo je za mřížemi: jestli my na Borech, nebo ti, kteří chodí po ulici.“ Ve 14 letech byl v kázání osloven mnichem, který vyprávěl, že chtěl utéct z kněžství. Nakonec tak ale neučinil. Dominik Duka se pak rozhodoval, jestli se stane členem jezuitského, nebo dominikánského řádu. „Když jsem měl v prvním ročníku teologické fakulty možnost setkat se s Metodějem Habáněm, věděl jsem, že se dám k dominikánskému řádu. Možná mi učarovala jeho bílá barva, ale i způsob života, kde je více demokracie a rovněž společná modlitba, liturgie.“

Arcibiskupský palác v Praze|foto: Jana Šustová

Jak Dominik Duka vzpomíná na svou maminku a dětsví, které většinou trávil jen po jejím boku? Co pro něj znamená bible a jak se cítí jako člen Etického fóra ČR? Nejen to, ale i mnohem více, se dozvíte v audiozáznamu rozhovoru (viz "Přehrajte si celý příspěvek").