Dominik Duka: Církve jsou zdrojem humanitární pomoci na celém světě
Papežův sociální důraz na chudou církev budí všeobecnou pozornost. Kardinál Dominik Duka podotýká, že prostota působení církve v jeho pojetí nemá politický, ale lidský rozměr, který vychází z evangelia.
Milí přátelé, vážení rozhlasoví posluchači, když byl před nedávnem zvolen novým papežem kardinál Bergoglio z Argentiny, bylo jasné, že se církev vydala cestou katolicity, tedy všeobecnosti církve. Vždyť 80 % křesťanů žije mimo Evropu a největší společenské problémy nejsou na severní, ale na jižní polokouli.
Dosud jsme často setrvačností považovali Latinskou Ameriku za jakýsi „třetí svět“. Je tedy spravedlivé přehodnotit pohled na její politický a ekonomický život. Evropu považujeme za kolébku demokracie a trochu zapomínáme, že Latinská Amerika neměla svoje Hitlery ani Staliny. Vůbec tím nechci bagatelizovat otázku vojenských junt nebo levicových teroristických guerill.
Papežův sociální důraz na chudou církev vyrůstá z jeho životních zkušeností. Prostota působení církve v jeho pojetí nemá politický, ale lidský rozměr vycházející z evangelia. V této chvíli je dobré si uvědomit, že církve v Evropě a Severní Americe jsou zdrojem humanitární pomoci na celém světě. Význačné místo mezi nimi zaujímá Česká katolická charita. Ta je u nás podporována nejen praktikujícími věřícími, ale širokou škálou občanů České republiky.
Bohatství naší církve spočívá v kulturním dědictví a osobním nasazení dobrovolníků, jejichž finanční odměny jsou hluboko pod průměrem mzdy u nás. Doporučovat ještě větší chudobu nebo snížení mezd těchto lidí by znamenalo dostat se do sporu s pracovními zákony naší země.
Kulturně historický fond ve vlastnictví církve velmi často stojí finanční vydání, ale je přínosem nejen v duchovním, ale i ekonomickém smyslu. Například cestovní ruch přináší do státního rozpočtu stejnou částku jako automobilový průmysl u nás. A z toho víc než 50 % jsou církevní památky. Z tohoto přínosu má užitek celá společnost. Ve svém výsledku se tak podpoří sociálně potřebné skupiny v naší zemi. Jde tedy o zprostředkovaný a stále se zhodnocující užitek, který péče o památky přináší.
