Vodu na Jupiter dováží komety

V roce 1993 manželé Shoemakerovi a astronom Levy objevili kometu, která vypadala, jako protáhlý řetízek. Ve větších dalekohledech se k překvapení všech ukázalo, že jde o 21 jednotlivých komet, které se všechny pohybují jako korálky na šňůrce po stejné dráze. Astronomové se snažili zjistit, co se to u Jupiteru děje. Následovaly přesné výpočty dráhy, které ukázaly, že při předchozím průletu komety kolem Jupiteru v roce 1992, došlo k významné změně dráhy. Kometa měla doplatit na to, že se v červenci roku 1992 přiblížila k Jupiteru na pouhých 21 tisíc kilometrů. Roztrhalo ji to na kusy a její další přiblížení v červenci 1994 mělo být pro všechny úlomky osudné.

Bombardování Jupiteru
Na pozorování tohoto nevídaného úkazu se připravoval celý astronomický svět velmi důkladně a kometární korálky byly pod dozorem. Od 16. do 22. července 1994 začala postupně všechna jádra komety na planetu dopadat. Protože to žádný astronom nikdy neviděl, objevovaly se různé spekulace. Někteří si mysleli, že se v důsledku zvíření Jupiterovy atmosféry a prachu z komety kolem planety vytvoří podobný prstenec, jaký má Saturn. Byla prováděna pozorování snad ze všech dostupných pozemních velkých dalekohledů a také z kosmických družic, takže celý jev máme důkladně dokumentován. Stovky metrů velké úlomky postupně dopadaly do atmosféry Jupiteru, při tom se ohřály, zasvítily a zmizely z dohledu. Žádný prstenec kolem planety sice nevznikl, ale velké černé skvrny byly v atmosféře Jupiteru pozorovány ještě několik měsíců, a to i malými amatérskými dalekohledy.

21 úlomků komety Shoemaker-Levy 9|foto: NASA /ESA/HST

Pády běžným jevem
V roce 1994 se zdálo, že dopad komety je něco zcela výjimečného. Odhady říkaly, že se to může stát tak jednou za tisíc let, a že jsme měli obrovské štěstí, když jsme měli příležitost pozorovat to za našich životů. V tomto rozsahu, tedy v případě velké komety roztrhané na kusy, šlo určitě o událost výjimečnou, žádnou šňůru perel padající na Jupiter jsme od té doby neviděli. Přesto se Jupiter stal v posledních 20 letech terčem ještě několikrát, nikoli však pro komety, ale pro planetky. Svědčí o tom pozorování podobných tmavých skvrn.

Voda na Jupiteru
Když evropský infračervený dalekohled ISO po svém vypuštění v roce 1995 našel v horních vrstvách atmosféry Jupiteru vodu, nedařilo se vysvětlit její původ. Mezi spekulacemi samozřejmě byla i ta varianta, že vodu přinesl pád komety Shoemaker-Levy 9, ale seriózní důkazy k tomu neexistovaly. Vědci od té doby vyloučili možnost, že by se voda do horních vrstev atmosféry dostávala odněkud zespodu. Vodní pára by totiž při své cestě nahoru nepřežila nízké teploty ve stratosféře Jupiteru a zmrzla by.

Výskyt vody v atmosféře Jupiteru|foto: ESA

Vodu skutečně přinesla kometa
Teprve nová pozorování největšího infračerveného Herschelova dalekohledu, který má zrcadlo dokonce větší než Hubbleův teleskop, přinesla vědcům kýžené údaje. Z pozorování vyplývá, že na jižní polokouli je dvakrát až třikrát víc vody než na severní a většina z ní se nachází v oblastech, kam v roce 1994 dopadla jádra komety. Astronomové tak upravili své modely Jupiterovy atmosféry a domnívají se, že až 95 % vody pochází právě z dopadů komet. Zbylých 5 % si můžeme představit jako déšť z meziplanetárního prostoru v podobě prachových částic. Voda z tohoto zdroje se ale musí nacházet prakticky rovnoměrně po celé planetě, není důvod k tomu, aby se někde koncentrovala. Variantu, že další voda může pocházet z některého měsíce Jupitera, zatím vědci zavrhli. U Saturnu to tak funguje s měsícem Enceladus, ale u Jupitera žádný měsíc produkující částice proudící na planetu, pozorován nebyl. A tak za zvýšené množství vody na Jupiteru vděčíme kometě, která na něj v přímém přenosu dopadala téměř před 20 roky.