Občané členských států ztrácejí důvěru v Evropskou unii – prapor optimismu třímá jen Německo
Občané členských zemí přestávají věřit Evropské unii – vyplývá to z reprezentativního výzkumu, který se uskutečnil v osmi státech včetně České republiky. A my vám zajímavé výsledky přiblížíme hned úvodem pořadu Svět ve 20 minutách.
Poté zalistujme v právě vydávané – dle některých velmi kontroverzní - biografii s názvem První život Angely M. Kniha dochází k názoru, že nejmocnější žena Evropy, německá kancléřka Angela Merkelová, jež vyrostla a pracovala v někdejší Německé demokratické republice, se před pádem berlínské zdi projevovala jako reformní komunistka. Média celou záležitost detailně rozebírají, některá však docházejí k názoru, že jde jen o bublinu konspiračních teorií. Vrátíme se rovněž k tragédii v bangladéšské Dháce, kde při zřícení tamní textilky zahynulo více než 1100 lidí, ve velké většině žen.
Podpora Evropské unii a její společné měně v zemích starého kontinentu během posledních 12 měsíců dramaticky poklesla. Občané navíc ztrácejí důvěru ve své volené reprezentace. Vyplývá to z průzkumu renovovaného amerického Pew Research Center, na nějž odvolává server německého magazínu Der Spiegel. A akcentuje skutečnost, že ze zmíněného trendu se vymykají jedině Němci, kteří stále integrační procesy podporují a považují je za přínosné, čímž se ovšem prohlubuje propast mezi nejvýznačnějším hráčem unie a zbytkem Evropy.
Průzkum, který se konal v březnu, zahrnuje téměř 8000 lidí z osmi členských států a v úterý publikované výsledky přinášejí znepokojivá zjištění. Ještě v roce 2011 vnímali respondenti společnou evropskou ideu pozitivně a preferovalo ji 60 procent oslovených. Pouhý rok na to toto číslo výrazně pokleslo, když loni dosáhlo 45 procent. Jen Němci se k unii stále staví pozitivně a většině nadále podporují přesun státních kompetencí do Bruselu v naději, že tento postup může překonat stávající fiskální a ekonomickou krizi.
„Evropská unie je nyní nemocným mužem Evropy“ – hodnotí výzkum převládající mínění občanů osmi evropských států, kteří si také ve většině myslí, přes půl století trvající úsilí o vytvoření spojené Evropy je nyní hlavní obětí krize společné měny a celkově špatné ekonomické situace. Nejrychleji přitom iluze ztrácejí Francouzi. Spiegel připomíná, že průzkumu se zúčastnilo konkrétně 7646 v České republice, Francii, Itálii, Německu, Polsku, Řecku, Španělsku a Velké Británii. Podpora myšlenky Evropské unie se ve většině z nich snížila.
Víc než polovina lidí jí byla nakloněna jenom v Německu - 60 procent dotázaných, nejmenší, 38tiprocentní podporu, měla v Česku. Na druhé straně -zatímco mezi Němci lidí podporujících evropskou myšlenku proti loňsku ubylo, v Česku se jejich počet, jako v jediné ze zkoumaných zemí, zvýšil, a to o čtyři procenta – osvětluje Der Spiegel."Žádná evropská země se nestává deprimovanější a neztrácí iluze rychleji než Francie," tvrdí dále autoři studie. To je ovšem špatná zpráva pro francouzsko- německý tandem, který byl po léta tahounem evropské integrace.
Francouzi podle průzkumu unii jako instituci důvěřují dokonce méně než Italové nebo Španělé, na něž tvrdě doléhají důsledky dluhové krize. O tom, že ekonomika jde špatným směrem, bylo ve Francii přesvědčeno rekordních 91 procent dotázaných. A počet lidí, podle kterých se francouzskému prezidentovi nedaří řešit krizi, se proti loňsku zvýšil o 24 procentních bodů na 42 procent. Zatímco loni ale Francouzi ještě hodnotili tehdejšího prezidenta Nicolase Sarkozyho, letošní výsledky se již týkají nové hlavy státu, Françoise Hollandea.
Naopak německá kancléřka Angela Merkelová je podle průzkumu nejoblíbenější politickou představitelkou v Evropě. Její postup při řešení finanční krize v eurozóně schvalují lidé v pěti z osmi zkoumaných zemí. V Řecku a ve Španělsku, kde Berlín prosazuje tvrdá úsporná opatření, se ale většina dotázaných domnívá, že Merkelová svou práci nedělá dobře.
I toto zjištění je alarmujících, ilustruje totiž prohlubující se propast mezi Německem a zbytkem Evropy. Čísla jsou totiž neúprosná. Zatímco se svou ekonomickou situací je spokojeno pouhé jedno procento Řeků, tři procenta Italů, 4 procenta Španělů a 9 procent Francouzů, v Německu na tento dotaz odpovědělo kladně 74 procent respondentů. Němci se cítí lépe než ostatní i v dalších ukazatelích – jsou spokojeni se svými osobními financemi a optimističtí, co se týče budoucnosti i perspektiv Evropské unie a jejích integračních snah.
Navíce také důvěřují domácí zvolené politické reprezentaci. Jakkoli však Němci pohlížejí na svou současnou situaci optimisticky, ostatní Evropané takový dojem nesdílejí. Rezidenti z šesti zkoumaných zemí tvrdí, že Němci mají málo soucitu a porozumění pro státy, které se nyní potácejí v problémech. Respondenti z pěti států vidí Německo jako nejarogantnější mocnost. Němci se tak ovšem nevidí a mají zcela odlišný názor. Považují se za důvěryhodné, nearogantní a nejsoucitnější v Evropě.
První život Angely M.
Řeč byla o německé kancléře Angele Merkelové, která je nyní terčem mediálního zájmu i z dalšího důvodu. A tím je její právě vydávaná biografie, z níž bohatě citují německá média. Ze životopisné knihy údajně vyplývá , že dnes nejmocnější evropská politička, která vyrostla v někdejší Německé demokratické republice, se v mládí projevovala jako ambiciózní reformní komunistka. Do strany sice nevstoupila, byla však funkcionářkou odborů i komunistické mládežnické organizace FDJ. Günther Lachmann a Ralf Georg Reuth, redaktoři deníků Die Welt a Bild, v knize První život Angely M. odhalují dosud téměř neznámé stránky života mladé Angely Kasnerové, později Merkelové v NDR.
Na základě nových dokumentů a rozhovorů s dobovými svědky ukazují, že nebyla jen nepolitickou vědkyní a nebyla zastánkyní německého znovusjednocení, jak se dosud všeobecně soudilo. Ctižádostivá fyzička patřila k východoněmecké vědecké elitě ovlivněné sovětským systémem. Ještě v roce 1989 byla sympatizantkou demokratického socialismu, což je podle autorů knihy podivuhodná výchozí pozice pro ženu, jež se záhy stala ministryní a později předsedkyní křesťanských demokratů CDU a nakonec kancléřkou.
Autoři především ukazují, že politickou ctižádost v sobě Merkelová neobjevila až po pádu komunismu. V nejširším slova smyslu prý byla reformní komunistkou, která se pod dojmem glasnosti a přestavby sovětského vůdce Michaila Gorbačova zasazovala o demokratický socialismus v NDR. Například list Die Welt vyvozuje, že komunistickému systému NDR byla Merkelová blíž, než se dosud vědělo. Například ve svém institutu východoněmecké Akademie věd údajně působila od roku 1981 jako tajemnice FDJ pro agitaci a propagandu.
To Merkelová i dnes popírá a tvrdí, že působila pouze jako kulturní referentka. Autoři biografie prý ale mají neprůstřelné důkazy, z nichž vyplývá, že Merkelová byla i ve vedení akademických odborů. Doposud se rovněž veřejnost domnívala, že Merkelová vstoupila do opozičního Demokratického hnutí až v době, kdy začalo prosazovat znovusjednocení. To podle rešerší není pravda. Samotná Merkelová prý navíc byla zastánkyní samostatné cesty demokratického socialismu.
Kniha se zabývá i raketovým startem politické kariéry Merkelové. Během několika měsíců se z neznámé aktivistky Demokratického hnutí stala ministryní pro záležitosti žen a mládeže ve vládě Helmuta Kohla. Za tento vzestup vděčí podle autorů knihy především svým vlivným podporovatelům, mezi nimiž byli hlavně předseda hnutí Wolfgang Schnur a později poslední východoněmecký premiér Lothar de Maiziere z východoněmecké CDU. Oba politici byli údajně registrováni jako neoficiální spolupracovníci státní bezpečnosti NDR Stasi.
Člen předsednictva opozičních sociálních demokratů Ralf Steiner už kancléřku vyzval, aby se k tvrzením obsaženým v publikaci vyjádřila. "Paní Merkelová musí objasnit, jaké politické funkce zastávala v NDR. "To všechno přece nejsou 100 let staré události," řekl Stegner listu Die Welt. Kancléřka se podle deníku odmítla k těmto otázkám konkrétněji vyjádřit a uvedla pouze: „Nic ze své minulosti neskrývám a spoléhám se jen na svou paměť. A pokud by se něco jevilo odlišně, dokážu s tím žít“.
Ne všechna německá média ovšem pohlížejí na čerstvě vydanou knihu bez výhrad. Novinář z dnes již citovaného magazínu Der Spiegel Stefan Berg soudí, že biografie nevrhá na prvních 35 let kancléřčina života žádné nové světlo. Namísto toho jej zahaluje novým závojem – pavučinou jakési konspirace. „Kniha obsahuje nepřiměřené množství nedůvěryhodných informací“ - píše v recenzi Berg, který sám žil v NDR, narodil se v Berlíně v roce 1964. „Zatímco kancléřčiny výroky jsou zpochybňovány, bez výhrad jsou přijímány zprávy tajných služeb a fráze komunistického režimu jsou brány mnohem vážněji, než tomu bylo za někdejší NDR.
Kniha podle Berga nabízí zrádnou představu, že tajné služby pomohly Mekelové na cestě do politiky, že byla jakýmsi sovětským klonem. A vůbec nebere v potaz situaci v NDR na podzim roku 1989, kdy jedny politické kariéry zčistajasna končily v propadlišti dějin a jiné je rodily ze dne na den. Vše se dělo ve zmatcích s překvapujícími důsledky. „Biografie tak vnucuje naivním lidem představu, že Merkelová byla loutkou neznámých sil, ve skutečnosti však nepřináší žádná nová a významná fakta“ – uvádí žurnalista magazínu Der Spiegel Stefan Berg.
Chmurné souvislosti bangladéšské tragédie
Zřícení textilky Rana Plaza v bangladéšské Dháce má už na kontě více než tisícovku obětí, záchranné práce končí, na místě tragédie se vrší hromady trosek, přibývá ale také trpkých a naléhavých otázek. Jak k tragédii takových rozměrů mohlo dojít? A jakou cenu má tamní levná pracovní síla, jíž v důsledku využívají a často zneužívají velké světové obchodní řetězce. Odpovědi přímo na místě hledal list New York Times, který otiskuje komentář Irene Khan, která je ředitelkou bangladéšské pobočky Mezinárodní organizace pro rozvoj a právo.
Autorka, jež má bohaté zkušenosti s problematikou lidských práv, popisuje chmurné obrazy zkázy, líčící řady mrtvých těl žen, jejichž pestrá tradiční sárí pokrývá hustá vrstva prachu a odér zkázy. Zatímco pozůstalí truchlí a věří v zázrak přežití svých blízkých, který se ovšem nekoná, v centru města zapalují islámští extrémisté autobusy, loupí v obchodech a napadají policisty. Jejich hlavním požadavkem je nastolení islámského státu, kde ženy nemají prakticky žádná práva a jsou ve společnosti striktně odděleny od mužů.
V Bangladéši jsou to přitom právě ženy, které se významnou měrou podílejí na místní ekonomice, v textilních fabrikách, kde pracují v drtivé většině, produkují oblečení za více než 19 miliard dolarů, přičemž právě toto odvětví je jedním z nejsilnějších hospodářských sektorů. Jsou to ženy, které dřou od rána do večera bez jakéhokoli sociálního či bezpečnostního rámce. A v politickém a veřejném kontextu se jejich situace dále zhoršuje, stát v ochraně ženských práv selhává.
A ke slovu se v Bangladéši dostávají islamisté, kteří například požadují, aby byli pověšeni všichni ateističtí bloggeři. Zveřejnili dokonce seznam 84 domnělých bloggerů, osob, z nichž, jak zjistil citovaný list, většina nemá přístup k internetu. Zdálo by se, že jde o absurdní výhrůžky, kdyby ovšem nebyl jeden z bloggerů - Radžív Hajdar – ubit k smrti a jiný – Asif Mohudín – pobodán. Případy vyvolaly pouliční protesty mladých lidí, kteří žádali tresty pro extrémisty. Vše však vyšumělo do ztracena.
A co na to politici? Opozice je slabá a vláda vyzývá ke konsensu a přichází s řadou návrhů, které však nejsou následovány činy. Prezentuje úsilí o rovnoprávnost, v praxi však nemění diskriminující legislativu. Odsuzuje islámský extrémismus, uvěznila však čtyři protestující blogerry – včetně zraněného Mohudína - a pokutuje šéfa listu, který prý zveřejnil nepatřičné kritické výroky vůči islámu. A nepodniká dostatečné kroky k zamezení bezbřehé korupce.
Právě její pronikání do celého státního mechanismu nutí milióny dělníků pracovat v riskantních podmínkách – jako tomu bylo ve zřícené textilní továrně- bez jakékoli bezpečnostní ochrany. Ostatně ve chvíli kdy počet obětí v Rana Plaza dosáhl tisícovky – později bylo napočítáno 1127 mrtvých, zachvátil požár jinou textilku, kde zemřelo nejméně osm lidí – uvádí Irene Khan, která se dlouhá léta zabývá problematikou lidských práv, komplexem problémů, zahrnujícím politická, ženská a pracovní práva v Bangladéši.
Podle jejího názoru jsou všechna práva propojena, včetně práva bloggerů vyjadřovat svobodně vlastní názory. A také práva žen - a mužů - pracovat bez strachu o vlastní život. To však podle autorky dnes v Bangladéši neplatí, ta tam je odvaha, která vedla v roce 1971 k vyhlášení nezávislosti země doprovázeným všeobecným bojem proti diskriminaci všeho druhu. Dnes je všechno jinak a tragédie Rana Plaza a nynější výbuch extremismu jsou jeho důkazem. Je odrazem nemocné společnosti prolezlé korupcí, v níž obrana lidských práv nemá místo.
Vědci hlásí průlom v klonování
Americkým vědcům se podařil toužebně očekávaný průlom v oblasti klonování. Vyprodukovali kmenové buňky z klonovaných lidských embryí, což by mohlo vést k novému postupu a účinně pokročit v terapii řady dosud neléčitelných chorob. Uvádí to na svém webu agentura AP s odvoláním na vědecký magazín Cell. Jak upozornila také agentura Reuters, vědcům se po více než 15 letech neúspěchů a jednoho otevřeného podvodu nakonec podařilo vytvořit lidské kmenové buňky stejnou technikou, jakou vznikla klonovaná ovce Dolly v roce 1996. Transplantovali genetický materiál z dospělé buňky do neoplodněného vajíčka, jehož vlastní DNA ale odstranili.
Vyvinuli tak lidské embryonální kmenové buňky, což podle AP představuje jakýsi svatý grál v embryonální biologii: jde o prazáklad, z něhož vyklíčí více než 200 druhů speciálních buněk vytvářejících různé tkáně, které pak tvoří lidské tělo. Objev by tak mohl mít nesmírný význam v oblasti medicíny doposud svazované nejen neustále se vršícími technickými překážkami, ale i přetrvávajícími etickými problémy. Doposud byla nejpřirozenějšími zdroji kmenových buněk lidská embrya, jejichž využívání ve vědě představovalo etické kontroverze. Nejnovějším prostředkem jsou teď neoplodněná lidská vajíčka.
Podle časopisu Cell oregonští vědci získali kmenové buňky z šesti embryí vzniklých z darovaných vajíček. Dvě embrya dostala DNA z kožních buněk dítěte s genetickou poruchou a ostatní měla DNA z kožních fetálních buněk.Úspěch se přitom nedostavil kvůli jedné technické inovaci, ale vzešel z revize celé řady procesních kroků. Trvalo šest let, než vědci dosáhli nynějšího cíle, a to poté, co se nejprve totéž podařilo s opičími embryi - informuje AP a dodává: „Mohou se tak významně rozšířit vědecké pokusy s kmenovými buňkami a jejich vývojovými variantami s cílem nahrazovat poškozené nebo zničené buňky při srdečních onemocněních, Parkinsonově chorobě, roztroušené skleróze nebo například poranění míchy“.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
