I Like Trains: K technologiím máme ambivalentní vztah
Postrockeři I Like Trains vystoupili na letošním ročníku lipského gotického setkání Wave Gotik Treffen jako jedna z hlavních hvězd posledního dne setkání. Ještě předtím, než si okolo prstu obmotali zcela zaplněný prostor Altes Landratsamt, našel si zpěvák David Martin čas odpovědět nanaše otázky.
Původně jsme si domlouvali rozhovor na loňský ročník festivalu Wave Gotik Treffen, ale na ten jste nedorazili. Co se stalo?Onemocněl jsem planými neštovicemi a několik týdnů jsem nebyl schopen stát na pódiu. Jsem rád, že jsme od organizátorů dostali šanci v Lipsku zahrát v letošním roce.
Plané neštovice jsou pro dospělého člověka docela vážnou nemocí, že?Přesně tak. Jako malý bych nemoc neodnesl tak vážně jako v loňském roce. Mizerně jsem se cítil celých 14 dní!
Musím se zeptat na původ jména vaší kapely. Jak jste k němu přišli?Opravdu nevím. Nemám rád tuhle otázku, protože se nás na původ jména ptá úplně každý. Je to pouze jméno. Víc za tím nehledej.
Nejste tedy velcí fandové do železnice?Ale jo. Uznávám, že je to nejelegantnější, častokrát i k přírodě nejšetrnější způsob hromadné dopravy. Rád jezdím vlaky, ale rozhodně přes ně nejsem žádný expert.
A co třeba koncert ve vlaku nebo alespoň na nádraží?Měli jsme jedno hraní na nádraží rozjednané, ale vlastně ani nevím, proč z něho nakonec sešlo. Hráli jsme na různých místech, ale na nádraží doposavad ne!
Loni jste vydali prozatím poslední řadovku The Shallows. První, co mne zaujalo, je obal, který využívá modernistický styl kresby první poloviny 20. století. Proč?To by ses měl spíš zeptat přímo autora návrhu. Zadání z naší strany bylo připravit něco jednoduchého s retrofuturistickým nádechem. Něco, co bude korespondovat s muzikou, kterou jsme na desku nahráli. To znamená žádné kudrlinky, právě naopak. Načrtnutí nálady pouze několika tahy. Odlehčenější varianta nás samých.
Jméno nové desky odkazuje ke stejnojmenné knížce Nicholase Carra vymezující se vůči současné, internetem a novými technologiemi prošpikované společnosti. Publikací na toto téma vznikl nespočet. Proč jste si vybrali právě tuhle knížku?My ale neodkazujeme naší deskou pouze k The Shallows. Z té jsme si vzali především název. Kromě ní jsem se toho snažil načíst k tématu ovlivňování moderními technologiemi mnohem více. To téma nám přišlo po desce He Who Saw The Deep logické a navíc velmi důležité, protože se dotýká každého z nás dnes a denně.
A jak to máš ty osobně s moderními technologiemi? Používáš nějaké?Jasně že jo! Je to takový ten ambivalentní vztah, který se ještě vyostřil poté, co jsem se o téma začal více zajímat. Já se moderním technologiím nevyhýbám, pouze se snažím více přemýšlet, jakým způsobem mne – jako jednotlivce i jako společnost – ovlivňují. Když jsem psal texty na The Shallows, uvědomil jsem si, že si od moderních technologií musím udělat zdravý odstup, abych mohl zůstat stále maximálně kreativní.
Nová deska také překvapí pozitivnějším vyzněním písniček, navíc s větším množstvím kláves a elektroniky. Byla to plánovaná změna, nebo se to přihodilo při nahrávání tak trochu náhodně?Na začátku jsme prostě chtěli pracovat na našich písničkách odlišně. A to z prozaického důvodu, aby byla pro nás tvorba hudby stále zábavným kreativním procesem. Nakoupili jsme nějaké nové nástroje a další studiové hračky a snažili se je zapracovat do připravovaných písniček. To, jak deska nakonec zní, je tedy důsledkem cílených impulzů a následně už zcela spontánně se odvíjející práce ve studiu.
Poslední dvě desky jste vydali na svém vlastním labelu I Like Records. Byl to důsledek nějakých špatných zkušeností z minulosti, nebo jste prostě chtěli mít celý proces pod přímou kontrolou?Nedá se říct, že bychom měli s labely vyloženě špatnou zkušenost, ale je to velké zadostiučinění, když najdeš svoji muziku v hudebních obchodech, lidé přijdou na tvůj koncert a ty víš, že je to jen a jenom tvoje zásluha. Každý mladý muzikant chce mít svou vlastní kapelu a vydavatelství. A my oboje máme.
Pocházíte z Leedsu, důležité kolébky gotického rocku. Měla tahle skutečnost na vás nějaký vliv?Když jsme začínali, neměli jsme o gotice páru. Máme rádi temnou muziku, sami ji tvoříme, ale o tom, jak důležité je naše rodiště pro gotickou scénu, jsme neměli potuchy. Teď už samozřejmě víme a díky tomu, že mají gotici naši hudbu rádi, jsme už byli osobně seznámeni se všemi důležitými místními osobnostmi včetně Andrewa z The Sisters Of Mercy. Na naši muziku v začátcích I Like Trains neměla ale žádný vliv.
Dnes hrajete na gotickém festivalu, bude vaše vystoupení v něčem jiné než váš normální koncert?Pro nás určitě, protože budeme hrát pro velmi specifické publikum, jinak ale zahrajeme klasický set. Jen si vezmeme na sebe černá trička (smích).
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
