Jan Fingerland: Egyptský restart

Ve středu večer se stalo to, k čemu se situace zdála směřovat už desítky hodin před tím. Prezident Mursí z Muslimského bratrstva ignoroval milionové protesty proti své vládě a následně také odmítl splnit podmínky, které stanovila armáda a byl vojáky odstraněn od moci. On, ale i několik dalších předních představitelů Muslimského bratrstva, jsou nyní ve vazbě. Spolu s nimi až několik set dalších členů tohoto hnutí, čímž armáda znemožnila Muslimským bratrům účinně zorganizovat veřejné protesty. Ironií osudu pobývají Mursí, Šátir a Badí údajně v téže věznici, kde je vězněn také exprezident Husní Mubárak.

Jak tedy hodnotit to, co se v posledních dnech stalo? Mursí byl prezidentem právoplatně zvoleným v demokratických volbách, i když jen těsně, a také proto, že do druhého kola s ním postoupil kandidát spojený s Mubárakovým režimem a tedy pro mnoho Egypťanů nepřijatelný. Také řada kroků Mursího a jeho Muslimského bratrstva byla sporná, například jeho protlačení ústavy vyhovující islamistům nebo obsazování klíčových míst vlastními lidmi. Jeho odpůrci však také nebojovali vždy v rukavicích – soud například na základě podezřelých důvodů rozpustil Dolní sněmovnu, kde měli islamisté většinu. Viníky nedobré kvality politického provozu jsou tedy obě strany sporu.

Mursí však přežíval u moci a vloni v srpnu se mu šikovným tahem podařilo zbavit se – alespoň zdánlivě – dozoru armády, když do důchodu poslal šéfa Nejvyšší rady ozbrojených sil maršála Tantávího. S novým velením armády se Muslimské bratrstvo sžilo naopak velmi dobře. Nezdálo se, že by armáda chtěla hrát roli obhájce čehokoli kromě vlastních zájmů. Nevystupovala rozhodně coby hráz ústavnosti, demokracie nebo sekularismu. Není to naopak tak dávno, co řada liberálně smýšlejících Egypťanů kritizovala armádu za to, že se jí nechce ustoupit do pozadí a nechat běžet demokracii vlastní cestou.

Rok se s rokem sešel a věci jsou jinak. Muslimské bratrstvo svou politikou vyvolalo u egyptských liberálů takovou nevůli, že zapomněli na výsledek voleb, na svou averzi vůči armádě - a dokonce i vůči Mubárakovcům, kteří jsou také zastánci sekularismu. Staré animozity jsou tváří v tvář islamismu zapomenuty. Nad Káhirou nyní za potlesku demonstrantů létají vojenské letouny a na místo islamisty Mursího stanul v čele státu nikým nevolený prozatímní prezident Adlí Mansúr – muž, který hlavní část kariéry udělal za Mubárakova režimu. Je to happy end? To těžko. Může to být nanejvýš pokus vrátit se k dobrému směru.

Zaprvé je třeba si uvědomit, že do politiky se vrátila armáda. To je někdy možná opravdu nejméně špatné řešení. Je to ale také silný lék, který se má užívat jen výjimečně, a jehož užití se neobejde bez vedlejších následků. Klíčové tedy bude, zda se armáda zase stáhne zpět do kasáren. Skeptici říkají, že nikoli. Pak ovšem neznamená tento týden úspěšný návrat egyptské revoluce na počátek, tedy do jara 2011, ale spíše do roku 1952, kdy se armáda ujala v Egyptě moci a už se jí vlastně nikdy nevzdala.

Za druhé jsou zde nejen vítězové, ale také poražení, Muslimské bratrstvo a všichni ti, kdo pro něj hlasovali ve volbách – tedy skoro polovina celého Egypta! Televizní kamery ukazují jásající davy, ale neukazují, co se děje v hlavách lidí, kteří se cítí pokořeni a okradeni o volební vítězství. Bude důležité, aby současní vítězové nezatlačili Muslimské bratry do kouta, ale naopak aby začal proces národního smíření. Právě polarizace a neochota najít kompromis stály za nešťastným vývojem posledního roku. Vstřícné kroky musejí udělat noví držitelé moci, ale islamisté budou muset ukázat, že považují demokratická pravidla hry za vyšší hodnotu než svou politicko-náboženskou agendu.

Třetím faktorem bude hospodářská situace, protože ta je pro většinu lidí klíčovou otázkou. Svržení Mubáraka bylo z velké části způsobeno neschopností režimu dát lidem práci a těm šťastlivcům, kteří práci měli, důstojné životní podmínky. Hospodářské výsledky Egypta se však od předloňského února ještě zhoršily a další milion lidí přišel o práci. Z tohoto vývoje bylo viněno amatérsky jednající Muslimské bratrstvo, zčásti jistě oprávněně. Další rozkolísání egyptské ekonomiky v těchto dnech ovšem přineslo další pád měny a odliv peněz. Letošní turistická sezóna asi taky nebude zrovna vydařená.

A to se Muslimští bratři zdráhali udělat to, co bude muset uskutečnit civilní vláda za vojenského dohledu – totiž odbourat letité dotace na palivo, chléb a některé další komodity, což je krok, na který si netroufli ani diktátoři Sadat a Mubárak. Tyto náklady však už rozpočet neutáhne, a navíc bez odstranění subvencí Egypt nezíská životně důležité zahraniční půjčky. Výsledky i těch nejrozumnějších reforem na sebe přitom nechají čekat. Co udělají Egypťané, až zjistí, že nemají ani pracovní místa ani levný dotovaný chléb? Armáda, pohrobci Mubárakovy éry i demokraté nové epochy natáhli ruku po moci. Budou nyní muset dostát i odpovědnosti, kterou tím na sebe vzali.