György Pálfi: „Final Cut je ultimátní love story”

Poslechněte si záznam Čajovny z 11. července s rozhovorem s Györgyem Pálfim (Škyt, Taxidermie), uznávaným maďarským režisérem, jehož poslední film Final Cut - Dámy a pánové je zábavná love story, která vznikla sestřihem z cca 500 filmů z celých filmových dějin. Se čtyřmi střihači a minimem peněz ji po třech letech práce představil jako závěrečný film canneského festivalu v loňském roce posléze na filmových festivalech celého světa. Čajovna bude dál tematicky o filmových mash-upech, vytváření filmů bez natáčení, ironických super-cut filmech z Youtube a dalších portálů. Hostem bude střihač Libor Alexa, který se zaobíral fenoménem machinima filmů, „natočených” v prostředí videoher a zná i tzv. poctivé trailery (honest trailers) a ironické střihové minifilmy o 5 sekundách.

Trailer filmu Final Cut, dámy a pánové:

Část rozhovoru vám nabízíme také v přepisu:

Je pravda, že jste se rozhodl natočit Final Cut – Dámy a pánové proto, že jste neměl peníze na natáčení a produkci „regulérního” filmu?

Ano, ale byl to jen jeden z důvodů. Chtěl jsem natočit podobně pojatý film už nějakou dobu. Politická a ekonomická situace v Maďarsku neumožňovala natáčet. Takže Final Cut byl taková moje odpověď na otázku, jak udělat film, když nemáme peníze a možnost natáčet. Ale myšlenku na tenhle film jsem měl v hlavě už deset nebo patnáct let. Chtěl jsem to prostě jednou zkusit a tahle situace mi k takovému přístupu dala příležitost.

Slyšel jste někdy o někom jiném, kdo se pokoušel udělat sestřih z celých dějin filmu? Jo, viděl jsem hodně experimentálních pokusů; mash-upové filmy nebo super-cut filmy na Youtube a podobně. A taky rád pozoruju VJe, jak promítají obrázky na plátno za muzikanty. Vždycky jsem si ale říkal, že mě to nestačí. Chyběl mi tam příběh. Nikdy jsem neviděl střihový film, poskládaný z jiných snímků, který by měl tu hlavní strukturu, čili příběh a dramaturgii. Myslím, že je to jedna z hlavních deviz kinematografie. Nechtěl jsem udělat experimentální film, chtěl jsem natočit dobrý film s využitím experimentálních postupů. Proto jsem si vybral naprosto základní lidský příběh. A to je love story. Muž a žena, kteří se potkají a chtějí spolu začít nový život. To je naprosto základní příběh všech lidí. Všech savců. Je to vlastně biologická konstanta. Ale příběh to hrozně romantický a je to základní story celé filmové historie. A samozřejmě i každé jiné narativní umělecké formy. Příběh pro nás bylo nejzajímavější. – Neviděl jsem moc podobných filmů s příběhem, a proto jsem usoudil, že máme šanci udělat něco nového, jiného.

(...) A jak ta práce probíhala? Skládali jste společně se střihači ze záběrů zvolený příběh a zjistili jste, že teď například potřebujete několik záběrů rozzlobených obličejů, a tak jste začali vzpomínat, kde jste nějaké viděli? Někdo si vzpomněl na Scorseseho Taxikáře, někdo na Jiřího Menzela, někdo na jiný film... Nebo jak to vypadalo? Bylo to úplně jinak. Museli jsme zničit původní význam zdrojových filmů. Potřebovali jsme jen ten samotný záběr, bez jakéhokoli kontextu zbytku filmu. Nejdřív jsme digitalizovali 500 filmů na server. 100 filmů jsem si vybral do užšího výběru a z nich jsme vystříhali malé kousky.Udělali jsme v počítači řadu složek. Nejdřív tři základní: záběry s muži, záběry se ženami a záběry žen a mužů dohromady. Požádali jsme asistenty střihu, aby všechny záběry z filmů roztřídili do složek. Pak jsme udělali podsložky podle toho, co lidé v záběrech dělají: muži a ženy při chůzi, při jídle, při rozhovoru, když se sebe dívají, a podobně. A pak jsme ze záběrů začali vytvářet scény. První bylo na řadě jídlo. Vzali jsme ze všech složek to, co tam bylo připravené a začali jsme kombinovat. Po půl roce práce jsme měli velkou, hodinu a půl dlouhou strukturu, která byla základem příběhu. A pak jsme využili těch zbývajících 400 filmů a obměňovali a zpestřovali jsme záběr po záběru tu původní strukturu, která se tím samozřejmě měnila. Byly to dohromady tři roky práce. Final Cut je velká skládačka.

Final Cut, dámy a pánové |foto: Wild Bunch

(...)

Když jsem film viděl, vzpomněl jsem si na ruské formalisty, například Vladimira Proppa, kteří se pokoušeli o morfologii pohádky nebo příběhu obecně a nacházeli omezený počet příběhových vzorců, na který se dá veškeré vyprávění redukovat. Znáte je? Vy jste taky našel ultimátní, univerzální příběh, společný všech těm snímkům filmovém historie. Ano jde to stejné překvapení pro dnešní kinematografii jako ve 20. a 30. letech pro ruské formalisty a Ejzenštejna nebo Pudovkina, kteří psali o tom, jak smýšlejí o záběrech a o montáži. (Oni vždycky psali, že Američani jsou dobří, ale že my bychom měli dělat něco jiného.) Myslím, že experimentální střihový přístup, který jsem uplatnil já, je technicky zvládnutelný až dnes. Ale jde o kontinuální návaznost na filozofy ruské filmové montáže.

(...)

Zmínil jste příběhy lidí a příběhu savců. To nás přivádí i k vašim starším filmům! Vy máte talent dívat se na lidi trochu jako na zvířata. a obráceně. Pozorovat tímto způsobem. Odkud se to ve vás vzalo? Víte to? To je moje mánie. :-) Stále se snažím hledat odpověď na otázku, co odlišuje člověka od ostatních savců. Kde je ten rozdíl? Proč jsme tak hrdí na to, že jsme lidi? Já myslím, že jsme docela dost jako zvířata. Proč lidé často popírají, že je to zdroj jejich existence a tradice? Nejde o dědictví jen po opicích, ale po zvířatech vůbec. Jsme bratranci prasete, jsme bratranci koně. Každé zvíře je náš bratr. Spousta lidí to ale popírá a tvrdí, že člověk je něco úplně jiného. A to je problematika, která mě zajímá. Vždycky se ptám, proč to lidé tvrdí. Co znamená společnost, co znamená komunikace, co znamená smích, co znamená láska. V čem je mezi námi rozdíl. Je to jedno z hlavních témat mých filmů.

György Pálfi |foto: MFF KV

Na světě je hodně lidí, kteří nevěří darwinismu a přiklánějí se ke kreacionismu. To pro vás musí být zajímavá diskuse.

Ano, ale mohl nás stvořit bůh a zároveň můžeme být bratři s ostatními savci. Je to jako s Einsteinovou myšlenkou o tom, že pijeme ze sklenice vědy a na jejím dně uvidíme boha. Myslím, že božské stvoření a blízkost se zvířaty si nemusejí odporovat. Lidé, kteří věří v Boha si myslí, že jde o odlišné otázky. Já myslím, že to může existovat pohromadě...

Rozhovor vzniknul na Transylvánském filmovém festivalu v rumunské Kluži.