Inscenace Země zaslíbená přivedla na jeviště české starousedlíky, Romy i uprchlíky
Země zaslíbená – tu máme každý z nás někde jinde. Pro někoho může být zemí zaslíbenou i naše česká kotlina – třeba pro politické uprchlíky a v minulosti dávné i méně dávné ji zde hledali i Romové. Teď Vám představíme zajímavou divadelní inscenaci právě s názvem Země zaslíbená, která vznikala a měla premiéru v Kostelci nad Orlicí. Zahráli si v ní čeští starousedlíci, místní Romové a také uprchlíci, kteří prošli tamním azylovým zařízením.
Hlavními hrdiny inscenace Země zaslíbená jsou lidé, kteří nikdy nestáli na divadelním jevišti - například malá česká holčička Hanička, Romka, která se v družině stará o romské děti, mladí manželé z Běloruska, kteří prožili rok v uprchlickém táboře v Kostelci, a také české a romské děti ze základní školy. Příběhy trvalých i přechodných obyvatel Kostelce nad Orlicí zaznamenávali po dobu jednoho roku umělci z Divadla Archa pod vedením režisérky Jany Svobodové.
Jana Svobodová: „Naše představení se člení na šest kapitol a ty se jmenují podle míst, takže máme autobusovou zastávku, náměstí, hřbitov, uprchlický tábor a Penny Market. Každé to místo otvírá svým způsobem téma.“
Běloruska: „16. září 2011 ve 13 hodin jsme vystoupili na autobusové zastávce v Kostelci nad Orlicí.“
Jana Svobodová: „Autobusová zastávka v tom Kostelci vypadá naprosto obyčejně, je napůl zbořená, ale je to to místo, odkud přijíždějí do Kostelce lidi z Íránu, z Minsku... a také odtud jezdí děti do školy a přijíždí ze školy. Takže proto jsme zvolili tato místa, která nám otvírají příběhy lidí, kteří v tom městě žijí.“
A jak Jana Svobodová dodává, důležitým místem je také místní hřbitov.
Jana Svobodová: „Nás zajímaly kořeny, protože třeba otázka, zda mají Romové pochované své předky na místním hřbitově, napadne každého a my jsme to opravdu nevěděli, jak to tam je s tím, kam ten člověk vlastně patří. A tohle téma se objevuje také v tom představení jako jedna z linek – to, že mají lidé pochovány předky v místě, kde celý život žijí, narozdíl třeba od těch Bělorusů, kteří mají rodinu, kdo ví kde a nevědí, jestli se vrátí. Anebo naše kolegyně Jing Lu, to je herečka, která v tom představení také vystupuje, je Číňanka a umřela jí maminka před šesti lety tady v Praze. A ona má taky ten problém, kde jí pochovat, zda v Číně. Takže ten hřbitov není o tom, že tam pláčeme na hrobech, ale je to o těch kořenech.“
S romskými dětmi v Kostelci nad Orlicí pracuje paní Pavlína Halušková, romská matka pěti dětí a bývalá dělnice. I ona v inscenaci Země zaslíbená vystupuje se svým poselstvím.
Pavlína Halušková: „Chtěla jsem někde říct, aby si někteří lidé uvědomili, že my sem také patříme, ne aby nás pořád jenom vyháněli: ‚Vy se nepatříte, vy jste černí, my jsme bílí!‘ To se mi už nelíbí a jsem ráda, že jsem to dokázala říct na tom jevišti aspoň tímto způsobem.“
Cílem inscenace bylo propojit tři skupiny obyvatel Kostelce, které spolu předtím moc nekomunikovaly. U účinkujících se to podařilo, horší to ale bylo s návštěvností představení v Kostelci nad Orlicí – kromě rodinných příslušníků účinkujících na ně místní lidé nepřišli. Jana Svobodová má následující vysvětlení:
Jana Svobodová: „My máme jedinou diagnózu: prostě se lekli toho tématu. Oni se lekli, že je to o Romech a o uprchlících. A v tom malém městě, kde jsou všichni jak pod lupou, se ti lidé bojí ukázat někde, kde by je ten jejich soused viděl, je to malé město.“
Naštěstí v Praze byla situace jiná, zde se inscenace Země zaslíbená odehrála před zcela zaplněným hledištěm Divadla Archa.
