Jízda „pod majáky“ – řízení sanitky je umění
Jen pražská záchranka, a to mluvíme o té, která vyjíždí k naléhavým případům, má ročně přes 120 tisíc výjezdů. Jízda pod majáky má svá specifika, a ačkoliv se situace v posledních letech zlepšuje, jsou řidiči, kteří, když uslyší houkání nebo zahlédnou modrá blikající světla, zpanikaří. Přesvědčili jsme se o tom při ostrém výjezdu na vlastní kůži.
V tuto chvíli vyrážíme z Jižní spojky před Barrandovským mostem směr Řepy s inspektorem provozu Radkem Strnadem. Uvidíme, jak budou řidiči reagovat na právě zapnuté majáky. Vzhledem k tomu, že provoz je tu zhruba na stupni tři, jedeme po tříproudé komunikaci, všichni jedou jedním směrem, tak by neměl být žádný problém. „Tady problém skutečně nebývá, maximálně v místě zúžení, tam bývá problém, že se auta nemůžou vejít nebo nemají kam uhnout,“ popisuje Petr Strnad.
Blížíme se k první smíchovské křižovatce, kde svítí červená. „Jsme řádově asi 20 metrů od ní, máme plynule puštěné zvukové výstražné signály a řidiči uhýbají až v momentě, kdy dojedeme těsně za jejich auta,“ říká Petr Strnad. Tady chytáme „červenou vlnu“, ale teď třeba naprosto ukázkově uhnul řidič mondea na druhou stranu, řidič golfu zastavil, ale až na poslední chvíli. Na kolik jsou pro vás složité průjezdy křižovatkou?
„Vždycky hrozí vysoké nebezpečí toho, jestli o nás řidiči vědí. Jediné co my si musíme hlídat, když vjíždíme na červenou, aby všechny pruhy stály – abychom měli stoprocentní jistotu, že o nás řidiči vědí,“ vysvětluje. Co je nejhorší? Předpokládám, když někdo dá něco najevo a potom změní své rozhodnutí. „Přesně tak, lidé kolikrát zmatkují a ani nevědí, co mají dělat a nejdřív si řeknou, že zastaví a najednou se rozjedou, protože hledají lepší místo. Nebo dají blinkr doleva a hned zase doprava a dělají náhlé změny – to jsou pro nás opravdu nebezpeční řidiči,“ popisuje Petr Strnad.
Teď jsme tu měli typickou ukázku jednoho z řidičů, který zareagoval tak, že pouze zastavil ve svém jízdním pruhu bez ohledu na okolní provoz – to je asi situace, kterou už čekáte, ale je velmi těžko řešitelná. „Ano, i z jízdy řidiče, který před námi jede, se dá očekávat, že bude komplikovaný. Tady bylo místo, kam se mohl řidič plynule zařadit, ale i přesto se zastavil v jízdním pruhu a čekal, co se bude dít.“
Jak jsme se na vlastní kůži přesvědčili, řidiči se v respektování majáků značně zlepšili. Přesto i během několika kilometrů se našlo pár takových, jejichž reakce a zmatkování zahrozili nehodou. Je tedy až s podivem, že během více než 120 tisíc výjezdů, jich pražská záchranka ročně zaznamená okolo devadesáti – a to jde většinou o uražená zrcátka a odřené plechy. Jen okolo pěti jich bývá o něco vážnějších.
