Stanislav Tišer: Jsme kulturní boxerskej klub!

22. červenec 2013

Bývalý československý šampion a reprezentant v boxu Stanislav Tišer, kterému v roce 1984 utekla účast na olympiádě v Los Angeles jen kvůli bojkotu socialistických zemí, se sportu věnuje i po skončení závodní kariéry. V 90. letech založil v Praze na Žižkově boxerský klub pro sociálně slabé a dodnes zadarmo trénuje každého, kdo má zájem.

Mezi desítkou boxerů trénujících ve skromné tělocvičně v suterénu žižkovské školy se čile pohybuje drobný usměvavý muž, který rozdává pokyny a rady a předvádí bleskové údery. Je to legendární Stanislav Tišer, kdysi sedminásobný mistr Československa v kategorii do 54 kg.
Do boxerského klubu, který založil v roce 1994, můžou zadarmo chodit všichni zájemci. „Nejstaršímu žákovi je tu 67. Nejmladšímu 10,“ říká Standa a zase odbíhá ke svěřencům.

Boxerská škola před lety vznikla hlavně pro kluky z ulice. „Lidi, který jsem na Žižkově potkával, nic nedělali. Scházeli se v parku, blbli, drogy pomalu brali i ti nejmladší. To bylo špatně. To se mi nelíbilo. Tak jsem založil klub, stáhnul je k sobě a začal makat.“ A zůstávají jeho svěřenci u boxu, nebo se vracejí k pouličním zábavám? „Někteří se párkrát zúčastní tréninku, pak je to přestane bavit. Hlavně když je jim patnáct šestnáct, mají jinou zábavu. Ale někteří zůstanou. Mám tady romskýho kluka, Mariána, kterej je u mě sedmnáct let. V osmnácti byl na perníku, přišel ke mně a dneska je to sedmnáct let, co nebere.“

Ke Standovi chodili nejdřív jen Romové, dneska je většina Neromů. „Nemám tu jen romský kluky, který mají problémy. Jsou tu bílí kluci, sociálně slabí, který tu neplatěj ani korunu. Shánim pro ně bydlení, shánim pro ně práci a tak dále. Neni to tu jen o boxu, je tu i záštita pro sociálně slabší. Je jedno, jestli je to Rom, Nerom, nebo cizinec. Je mi to jedno. Jak jsi si moh všimnout, je tu Kanaďan, chodí sem Francouzi, Angličani, Němci, Poláci, Slováci, Ukrajinci, Kazach, Gruzínec, Gruzínka. Ale společně jsou jak jedna rodina.“

02930020.jpeg

Po časovém signálu je čas na vydechnutí. Ptám se boxerů, co je přivedlo právě sem. „Choděj sem kámoši, je to tu sympatický. Vidíš sám!“ Mezi boxery jsou i dívky. „Já jsem dělala box už předtím. Trenéra jsem jednou viděla v novinách, a takhle jsem se sem dostala. Přišla jsem, atmosféra mě hned chytla, takže od té doby chodím relativně pravidelně.“ Stokilovému pořízkovi překládají ostatní pokyny do angličtiny. „Jsem z Kanady a jsem tu dneska poprvé. Jsem pěkně unavenej, ale rozhodně budu chodit dál, je to skvělá zábava!“ „Nahoře mám velkou tělocvičnu a měl jsem tam i padesát pět lidí najednou. My jsme takovej kulturní boxerskej klub,“ směje se trenér.

Kromě široké veřejnosti chodí ke Standovi trénovat i závodníci. A mají úspěchy. „obhájili jsme loňský první místo z dvaatřiceti klubů. Kluci odsud hostujou i nejvyšších ligách. Letos jsme získali tři vicemistry a jednoho mistra Český republiky.“ Od roku 2006 pořádá Stanislav Tišer turnaj O pohár města Žižkova, letos zorganizoval i turnaj pod širým nebem na žižkovské Ohradě. Ten bude pokračovat v září. „Sice je to hodně práce, ale já se práce nebojim. Já si k ní i lehnu!“ žertuje Standa a po signálu zase vyráží mezi borce.

autor: Robert Candra
Spustit audio