Tiché hladiny na Titanu
Saturnův největší měsíc Titan se může pochlubit jezery, moři a dokonce i deštěm. Něco tu ale nehraje. Na hladinách se nepohne ani vlnka.
Planeta Země není jediným tělesem sluneční soustavy, jehož povrch omývá kapalina. Taková místa astronomové znají dvě. Na Titanu se ovšem nejedná o vodu, ale o směs složenou převážně z metanu a etanu, která zůstává v kapalném skupenství navzdory nízkým teplotám, jež v této vzdálenosti od Slunce panují. Mráz dosahuje hodnoty až 178 stupňů pod nulou.
Zvláštní atmosféra
O existenci Titanu vědí astronomové už od roku 1655, kdy ho objevil Christian Huygens. Na začátku 20. století se objevila domněnka, že Titan obklopuje hustá atmosféra. To se později potvrdilo a navíc byl v atmosféře nalezen plynný metan. A vědci se začali o Titan zajímat blíže, protože ultrafialové paprsky Slunce a kosmické záření metan ničí. Zdálo se, že musí být v atmosféře nějakým způsobem doplňován.
Metan místo vody
Dráha kosmické lodi Voyager 1 byla speciálně upravena, aby roku 1980 prolétla blízko Titanu. Sonda přinesla informaci, která přilákala vědce ke zkoumání měsíce ještě víc, protože zjistila, že povrchová teplota tělesa je blízká trojnému bodu metanu. To znamená, že se tu metan může vyskytovat v pevném, kapalném i plynném skupenství, podobně jako voda na Zemi. Skrze hustou atmosféru se podařilo proniknout až v roce 2006 sondě Cassini, která byla vybavena radarem, s jehož pomocí zmapovala část povrchu Titanu. Našim očím se tak otevřel svět plný jezer, řek a moří. Svět, kde prší, a kde se kapalina opět vypařuje.
Skleněná hladina
Během mapování rozsáhlých vodních ploch se ale vynořila další zneklidňující otázka. Hladiny jezer jsou hladké jako sklo, nezčeří je ani milimetrová vlnka. Přitom jsou na Titanu dostatečné důkazy o proudění větru v atmosféře, který přesýpá například písečné duny v rovníkových oblastech. Proč nerozhýbe také masy vod nalezené na severní polokouli? Na podobné chování vodních ploch na Zemi vůbec nejsme zvyklí. Jižní polokoule Titanu je na povrchové kapaliny o poznání chudší. Tato nerovnoměrnost je zřejmě zapříčiněná tím, že díky eliptické dráze Saturnu kolem Slunce je léto na jižní polokouli delší a teplejší.
Ani led ani asfalt
Snahy o vysvětlení se ubírají různými směry a zatím není jednoznačně jisté, které řešení je to správné. Nabízí se teorie, že jsou hladiny zamrzlé. Ovšem zdá se, že toto vysvětlení neobstojí, protože povrchová teplota takové situaci neodpovídá a navíc pozorujeme déšť. Další možností je, že hladiny jezer pokrývá tenká vrstvička husté látky podobné asfaltu, která vzniku vln zabraňuje. To ale vědci zatím nemůžou potvrdit ani vyloučit.
Čekání na léto
Nejnovější pokus o vysvětlení zahrnuje daleko komplexnější úvahy o klimatu na Saturnově měsíci. Větry a jejich intenzita mohou sezónně kolísat. Roční doby se ovšem střídají na Titanu daleko pomaleji než na Zemi. V době, kdy prováděla sonda Cassini mapování severní polokoule, vládla zde zrovna zima. Je možné, že větry se díky tomu zklidnily a hladiny zůstaly klidné. V roce 2009 začalo v oblasti jezer jaro a léto bude vrcholit v roce 2017. Se vzrůstající teplotou možná přijde i vítr a sonda Cassini si toho v takovém případě určitě všimne.
„Vodní“ laboratoř
Příchod větru a také vln si vědci přejí. Z jejich velikosti by mohli usoudit, jaké je přesné chemické složení oceánu. Krom toho je to zpětné zrcátko i pro naši Zemi. Koloběh metano-etanové směsi na Titanu nám může rozšířit obzory o koloběhu vody na naší rodné planetě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka