Luděk Eliáš oslavil devadesátiny v Apetýtu, studenti o něm natočili dokument

Luděk Eliáš přežil koncentrák, nálety i několikatýdenní pochod smrti. Až po válce se před dvaadvacetiletým klukem, kterého koncentrák proměnil ve starce, otevřel nový svět, a v něm velká láska - divadlo. Tehdy netušil, že ho čekají desítky rolí na jevišti Divadla Petra Bezruče, jehož se stal i na šest let ředitelem, a také rozhlasový mikrofon v ostravském studiu, který zaznamenal stovky pořadů. Hned rok po založení ostravského televizního studia se objevil Luděk Eliáš i před kamerami. Jistě si ho pamatujete z populárního seriálu pro milovníky přírody Lovy beze zbraní. 21. srpna 1968 moderoval svobodné vysílání z improvizovaného studia Československé televize z hošťálkovického vysílače a na to hořce v budoucnu doplatil.

Neuvěřitelně činorodý herec Luděk Eliáš, který na počátku tohoto roku brilantně natočil v našem ostravském rozhlasovém studiu četbu na pokračování, byl hostem Apetýtu Dagmar Misařové v den svých devadesátých narozenin.

Holocaust v životě Luďka Eliáše

Herec, moderátor a publicista Luděk Eliáš se narodil se 29. 7. 1923 ve Slaném. V únoru 1942 byl deportován do ghetta v Terezíně. Odtud transportem do vyhlazovacího tábora v Osvětimi, nejdříve do Březinky později je odvezen do Sachsenhausenu. Přežil koncentrační tábory, letecké nálety i pochod smrti.

Po válce se začal profesionálně věnovat divadlu, které začal hrát už v Terezíně. Působil ve Slaném, Písku a Českých Budějovicích. V roce 1956 zakotvil natrvalo v Ostravě a v šedesátých letech se stal ředitelem Divadla Petra Bezruče. Začal pracovat i v rozhlase jako moderátor a šéfredaktor. V srpnu 1968 se podílel na svobodném pookupačním vysílání Českého rozhlasu, které do historie vstoupilo jako „osm dní Ostravského rozhlasu“. Od 21. do 28. srpna vysílal ostravský rozhlas necenzurované a pravdivé informace o tom, co se tehdy dělo. Následky byly kruté – téměř 80 procent tehdejších rozhlasových pracovníků muselo stanici opustit, mezi nimi i Luděk Eliáš.

Luděk Eliáš je přes svůj požehnaný věk stále nesmírně činorodý, pravidelně navštěvuje střední školy a je ochoten jako pamětník sdílet se studenty své zážitky z doby války i pohnutých dnů srpna 1968 a následné normalizace. Jeho životní příběh je varováním, aby se lidé nenechali ovládnout myšlenkami plnými zla a nenávisti, které mezi námi stále existují.

Životní osudy Luďka Eliáše zaujaly i studenty oboru Audiovizuální tvorba Slezské univerzity, kteří o této výjimečné osobnosti natočili portrétní dokument s názvem Holocaust v životě Luďka Eliáše.

„Snímek je součástí cyklu výukových dokumentů Sami proti zlu, které vyprávějí o lidech, kteří dokázali čelit totalitním režimům minulého století a které jsme se studenty vyrobili pro portál Moderní dějiny, který provozuje občanské sdružení PANT,“ upřesňuje vedoucí oddělení Audiovizuální tvorby Monika Horsáková. „Je zajímavý i filmařsky, pro dokreslení atmosféry využívá například sugestivní kresby Mariana Kolodzieje – vězně č. 432,“ dodává.

„Dokument Holocaust v životě Luďka Eliáše je patnáctiminutovým intenzivním svědectvím, které v divákovi zanechá hluboký a hořký dojem z části dějin, na které bychom neměli nikdy zapomenout. A právě díky jeho atmosféře a charismatu Luďka Eliáše se z dojmu stává s odstupem jakási zkušenost,“ míní spoluscenárista a student Audiovizuální tvorby Jiří Vávra.

Setkání s charismatickým Luďkem Eliášem bylo podle jeho slov hlubokým lidským zážitkem. Nechybí ale ani humorná vzpomínka.

„Před začátkem natáčení jsem potřeboval urgentně na záchod, a protože jsme byli v bytě pana Eliáše, považoval jsem za slušnost zeptat se ho, zdali by mu vadilo, kdybych použil ten jeho. Na tento dotaz pan Eliáš zareagoval po svém – dlouze se mi podíval do očí a prohlásil: ‚Naopak. Dokonce si myslím, že Vám nic jiného nezbývá,‘" popisuje Vávra.

Charisma Luďka Eliáše neoslovilo jen studenty, zmíněný snímek zaujal i porotu mezinárodního festivalu Ekofilm, ze kterého si dokument odnesl vítězství v sekci Člověk a společnost.

Luděk Eliáš je rovněž laureátem zatím poslední, v pořadí páté Ceny Jaromíra Šavrdy za svědectví o totalitě, kterou uděluje občanské sdružení PANT u příležitosti Dne lidských práv. Cenu převzal v knihovně Libri prohibiti v Praze.

„Luděk Eliáš je první z nositelů Ceny Jaromíra Šavrdy, kterého se osudově dotkly obě totality. Kvůli jeho židovskému původu nacistická a po roce 1968 i komunistická,“ upřesňuje člen občanského sdružení PANT Petr Šimíček.

Ani předávání ceny si studenti oboru Audiovizuální tvorba nenechali ujít. „Když se dozvěděli, že právě Luděk Eliáš dostane Cenu Jaromíra Šavrdy, rozhodli se jet předání ceny natočit,“ říká Monika Horsáková. Vznikla tak čtyřminutová reportáž, která atmosféru předání ceny zachycuje.