Co se změnilo v psychiatrii od dob císaře pána

15. srpen 2013

V České republice je 17 velkých psychiatrických nemocnic, dříve léčeben. Každá z nich poskytuje péči několika stovkám duševně nemocných pacientů. To se může zdát na jednu stranu velmi úsporné, na druhou stranu to pro pacienty může být značně nekomfortní.

Spádová oblast pro nástup do nemocnice se počítá v desítkách kilometrů. To často znemožňuje intenzivnější práci s rodinou nemocného, který je už tak díky své nemoci odtržen nejen od společnosti, ale někdy právě i od rodiny. V nemocnicích pak na ponurých tmavých chodbách můžete potkat slintající pacienty, o které se v tu chvíli nikdo nestará – hlavně že jsou zamedikovaní a nezlobí. Odborníci stav psychiatrické péče u nás dlouhodobě kritizují.

Na to, jak se nám stalo, že máme psychiatrii v Česku řešenou právě takto, jsem se zeptala ředitele Psychiatrické nemocnice Bohnice a předsedy Psychiatrické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně MUDr. Martina Hollého: „O tom rozhodoval ještě císař pán. V té době, koncem 19. století, kdy se zavedl institut praktických lékařů, kteří měli jako jednu z povinností monitorovat zdravotní stav obyvatelstva, a centrální orgány tehdejší monarchie nebo českého státu, který v tom fungoval relativně samostatně, tak dostaly informaci o tom, kolik máme vlastně duševně nemocných. Ti byli předtím ztraceni ve vesnicích či v lesích. Na základě toho vzniklo rozhodnutí, že se potřebujeme o ty lidi nějak postarat.“

„Je potřeba si uvědomit, že to bylo v době, kdy neexistovala psychofarmaka, kdy nebyla efektivní léčba duševních nemocí, tak se z rozhodnutí centrálního orgánu postavily ústavy, které plnily významně zdravotně-sociální funkci. A protože toho zdravotnictví tam nebylo moc, ty možnosti byly omezené, tak to byly převážně resocializační ústavy.“

02735364.jpeg

V dnešní době se ale možnosti léčby duševních nemocí v mnohém posunuly a z léčeben se reálně staly nemocnice, a to nejen obsahem, ale nedávno i formálně – změnou názvu zařízení. Dalším nešvarem současné psychiatrické péče je její nedostatečná provázanost s následnou péčí. A možná ani ta představa slintajícího pacienta na ponuré chodbě není příjemná. Připravovaná reforma psychiatrie by měla situaci zlepšit, i když má své limity.

„Transformovaný systém by měl tu péči výrazně zlidštit. Lůžkovou péči budeme věnovat pouze těm pacientům, kteří ji nezbytně potřebují, tak ten poměr personálu vůči pacientům by měl být jiný, neměly by být dvě sestry na čtyřicet lidí, takže by měli pacienti dostávat lepší péči, když už jsou hospitalizovaní. Mělo by to být o intenzivní práci na tom, aby mohli být propuštěni. Tohle by tedy reformovaný systém měl odstranit. Žádný systém ale nezajistí to, aby léky neměly vedlejší účinky, a taky asi nikdy nezajistí to, aby pro člověka, který nikdy nebyl v kontaktu s psychiatrií, vstup na oddělení nebyl překvapivý v mnoha směrech. Ten náš svět je trošku zvláštní,“ říká doktor Martin Hollý.

O reformě psychiatrické péče u nás se mluví zhruba od 90. let. Zatím k ní ale nedošlo. Teď se zdá být situace nadějná – snahy České psychiatrické společnosti a dalších odborníků podporuje i ministerstvo zdravotnictví. Má k tomu docela dobrý důvod. Když se plán strategie reformy povede dokončit do konce roku, mohli bychom od Evropské unie dostat dotaci na reformu ve výši několika miliard. A to se určitě vyplatí. I s touto dotací ale nelze čekat zázraky. Reforma psychiatrie je běh na dlouhou trať, a tak si na výsledky počkáme třeba i do roku 2020.

02946642.jpeg

Reformě psychiatrie se věnoval podrobněji pořad Diagnóza F.

autor: Adéla Paulík Lichková
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.