Pražské vystoupení hudebníka, který zkombinoval jazz a flamenko
V rámci festivalu Ibérica přijel do Česka poprvé španělský flétnista a saxofonista Jorge Pardo. Představil se tu se svým posledním albem Huellas, česky Stopy, a se svým triem si v přeplněné pražské Redutě vysloužil nadšené přijetí.
Na svém úspěšném dvojalbu Huellas Jorge Pardo uvedl kolekci 18 skladeb, v nichž pracuje s rozmanitými jazzovými a flamenkovými formami a kombinuje flamenkové instrumenty – kytaru, cajon s jazzovými, např. s flétnou, saxofonem, trumpetou, vibrafonem, ale i etnickými – např. s marimbou a rozličnými perkusemi. Huellas s Jorge Pardem natáčelo přes 20 hudebníků. Byli mezi nimi znamenití flamenkoví kytaristé, např. Tomatito, Josemi Carmona či Niño Josele a další osobnosti španělské i mezinárodní jazzové scény.
Jorge Pardo pochází z Madridu. Je významným inovátorem flamenka a průkopníkem unikátního stylu, v němž kombinuje prvky jazzu a flamenka s karibskými a afro kubánskými rytmy. Řadu let byl členem Sextetu Paca de Lucii, spolupracoval s vynikajícím flamenkovým pianistou Chano Dominguezem, s legendárním americkým jazzovým pianistou a skladatelem Chickem Coreou a mnoha dalšími.
S projektem Huellas je Jorge Pardo už více než rok na turné, formace, se kterou jezdí, se ale značně proměňuje a to jak počtem hráčů, tak nástrojovým obsazením.Celý život rád střídám různé formáty, nástroje, skupiny, hudebníky... Huellas se staly jednou velkou rodinou, kdy jeden den je nás šedesát muzikantů a jindy jsme jenom tři, což je dnešní případ. Přijeli jsme z turné po střední Evropě a z třicetičlenné skupiny ještě před několika dny jsme přežili tři a v turné pokračujeme. A kterou koncertní verzi huellas máte nejradši?Všechny, hlavně tu dnešní. Verze, kterou budeme hrát dnes večer, je ta vzrušující, protože je živá. Ty ostatní už byly, už jsou pryč, jsou nahrané, je možné si je užít z nahrávky, ale už si je nemůžeme užít naživo. A živá hudba má v sobě něco speciálního. Přestože jsme dnes zvyklí na reprodukovanou hudbu, živá hudba je nenahraditelná. Je to přítomnost zvuku každého jednotlivého nástroje v jeho čistém přenosu, pokud mluvíme o akustice, a potom je tu také emoce, která vzniká, když se publikum a hudebníci napojí a vzniká zvláštní energie. Je to rituál, má to magickou složku. A živé vystoupení v Redutě plné soustředěné improvizace trojice hudebníků tu magii nepostrádalo. Nástrojové obsazení flétna či saxofon, kytara a perkuse – převážně flamenkový cajón, přineslo dojem zralé hudby a zvukové svěžesti. Snad také pro ně byl letos Jorge Pardo oceněn francouzskou akademií jazzu jako nejlepší evropský jazzový hudebník roku. Obligátní otázka tedy byla, jaký je vztah hudebníka k této ceně...Ocenění hlavně ve světě umění jsou, řekněme, přibližné. Je to loterie. a v mém případě pochopitelně s vděčností přijatá. Cítím se poctěn tím, že si na mě vzpomněli, přestože nejsem striktně řečeno jazzový hudebník... Mým jazykem je spíš flamenko, jakkoli jsou moje nástroje spíš jazzové. Prostě jsem taková trochu zvláštnost a o to větší kouzlo pro mě má, že si na mě vzpomněli. Takže jsem rád a je mi ctí. Ale to samozřejmě neznamená, že jsem ten nejlepší!
Ocenění ovšem kromě dočasného většího zájmu médií hudebníkovi, který si produkuje, nahrává i vydává svá alba, více příležitostí, než které už sám měl a získal, prý nepřineslo. Tady je ale třeba vědět, že Pardo je skoro neustále na turné a v současnosti připravuje hned několik nahrávek. Hudební stopy Madriďana vedou světem flamenka a jazzu, ve své kariéře spolupracoval s Patem Methenym, Chickem Coreou, Jeffem Ballardem, Chano Domínguezem, Pacem de Lucía, Camarónem de la Isla a dalšími, nebyla to ovšem přímá cesta od jazzu k flamenku či naopak...Časově byl celý můj příběh simultánní. Mistři v oboru nástrojů, které jsem si vybral, byli z jazzového světa. Od svých profesionálních začátků jsem se ale obklopoval flamenkem. Takže u mě docházelo k tomuhle paradoxu a dochází pořád. Pořád hraju flamenkovou Soleá na saxofon a těžko přitom nemyslet na jazz, když hraju na saxofon, ale ty hudební věty nejsou jazzové. To je prostě jedna z mých specialit... A hudební stopy z názvu projektu...Jsou tu stopy, které ty zanecháš a ostatní je sbírají, pozorují, ovlivňují je, a také naopak stopy ostatních, které v tobě zůstanou zapsané, které do určité míry změní tvou bytost, taková stopa vymezí čas před od času po... Takže je to tahle výměna informací, ke které dochází od úsvitu věků až po konec světa.
