Stále víc humanitárních pracovníků umírá
Cíli ozbrojených útoků a únosů se v posledních letech čím dál víc stávají i humanitární pracovníci, kteří v často velmi rizikových oblastech pomáhají obětem přírodních katastrof a válečných konfliktů. Světový humanitární den 19. srpna připomíná ty, kteří byli při této práci zabiti, zraněni nebo uneseni.
„Rozhodli jsme se pro stažení ze Somálska po 22 letech. Bereme to tak, že jsme k tomu donuceni, nemáme z toho radost. Je to jedno z nejtěžších rozhodnutí, která jsme ve své historii udělali,“ říká ředitel české pobočky Lékařů bez hranic Pavel Gruber. „Jsme tam jedna z posledních organizací, měsíčně ošetříme 50.000 pacientů. Ale míra rizika a skutečnost, že řada ozbrojených nebo civilních skupin nebo komunitních vůdců, se kterými vyjednáváme svoje působení, je zároveň zapojená do těch útoků nebo je tiše schvaluje, už pro nás není akceptovatelná.“ Somálská mise Lékařů bez hranic během 22 let zažila takových útoků bezpočet. Šestnáct jejich pracovníků při nich zahynulo, dalších sedm bylo uneseno.
„Zůstane řada oblastí, převážně ve středním Somálsku, kde nebude vůbec žádná zdravotní péče. My jsme vedli jediný program na léčbu tuberkulózy v zemi, s našim odchodem zanikne jediná pediatrická JIPka v Mogadišu. Jenom v roce 2012 to bylo přes 600.000 ambulantních ošetření, 40.000 hospitalizovaných a 7.300 porodů. A tohle nebude mít kdo dělat,“ shrnuje Pavel Gruber, co bude jejich odchod znamenat pro místní obyvatele.
Lidi zabité, zraněné nebo unesené při humanitární práci připomíná Světový humanitární den. Byl vyhlášen poté, co 19. srpna 2003 při bombovém atentátu v Bagdádu zemřelo 21 humanitárních pracovníků a zástupce OSN v Iráku. Počet podobných útoků se za posledních deset let ztrojnásobil, každoročně jim padne za oběť zhruba 200 lidí při pomoci postiženým přírodními katastrofami nebo válečnými konflikty.
Jedna z nevětších humanitárních krizí, kterou pomáhají řešit i české nevládky, probíhá v současnosti v Sýrii. Pro humanitární pracovníky v zemi rozdělené ozbrojeným konfliktem mezi vládou a opozicí byly zpočátku největším rizikem právě boje. „To, že se připlete doprostřed bojů nebo že kdykoli může přiletět stíhačka,“ říká Jitka Škovránková, vedoucí syrských programů Člověka v tísni. „V bezpečnosti spoléháme především na zdroje samotných Syřanů. Na to, že oni mě převezou přes vojenské checkpointy, na to, že budou mít dobré informace o tom, kde se bude bojovat a co se bude dít. To je to, co můžeme maximálně udělat.“
Pracovníci Člověka v tísni se snaží být co nejvíc nenápadní, jezdí autem po jednom, nepoužívají sledovatelné satelitní telefony a hlavně spoléhají na to, že místní vědí, že jim pomáhají. V poslední době jsou pro ně největším rizikem množící se extrémistické skupiny. „Je to už několik desítek skupin, které vlastně ovládají ta území, kde se rozpadl stát, byly tam jen civilní samosprávy, opoziční armáda je slabá, roztříštěná. To vakuum je perfektní podhoubí, kde právě tyhle skupiny najdou pole působnosti,“ uzavírá Jitka Škovránková.
Poslechněte si rozhovor s Jitkou Škovránkovou o složité humanitární práci v Sýrii.
Na druhou stranu mezi lidmi roste ochota humanitární aktivity podporovat finančně. „V roce 2012 nebylo nic, čemu se trochu posměšně říká ‚CNN katastrofa‘ typu zemětřesení na Haiti nebo tsunami, přesto objem prostředků, které nám lidé svěřili, narostl o 52 %. To je úžasné obzvlášť v současné ekonomické situaci. Je vidět, že pokud lidi organizaci věří a pokud jsme jim schopni vysvětlit, co děláme a proč to děláme, jsou ochotni přispívat. Moc si toho vážíme,“ dodává Pavel Gruber.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
