Rádio Retro 1968: nejdelší jaro v historii
Nikdy před tím ani nikdy potom netrvalo jaro od ledna do srpna. Tento výlučný úkaz se pojí s rokem 1968 v Československu.
Program Rádia Retro 1968 najdete zde.
Už v lednu došlo k zásadním proměnám nastavení kormidla KSČ a v následujících měsících se odehrál nespočet zázraků v podobě novinových článků, rozhlasových i televizních pořadů a vůbec společenského dění.
Po dvaceti letech od tzv. Vítězného února se najednou smělo říkat kde co. Historikové a pamětníci však nesnášejí to slovo „najednou“ a mají pravdu. Rok 1968 nepřišel „najednou“. Chystal se v podstatě od smrti Stalina a Gottwalda. Doba tání, to vlastně byla celá šedesátá léta. Rok 1968 byl už jen korunou všeho.
Jaro, kdy kvetlo vysílání
My dnes rádi připomínáme slavnou, hrdinnou kapitolu Československého rozhlasu v podobě jeho proti-invazního vysílání, které neumlklo po celý první týden okupace po 21. srpnu. Navzdory Karlu Hoffmannovi, který nechal vypnout vysílače. Navzdory okupantům v hlavní rozhlasové budově. Navzdory vytrhaným kabelům a přerušeným telefonním linkám. Navzdory signálu okupantského vysílače Vltava, který špatnou češtinou a špatnou slovenštinou obhajoval invazi. Navzdory nepohodlí a nepřízni improvizovaných studií.
Avšak! Nespočet pozoruhodných pořadů připravili tvůrci programu stanic Československo 1, Praha a Československo 2 už během tzv. Pražského jara. Hned od ledna se začínají otevírat témata jako smrt Jana Masaryka. Písmena TGM přestávají být tabu. Vysílá se o trampingu, o skautech, zaznamenává se zakládající schůze klubu K 231, o svých názorech na lednové plénum KSČ a na případný obrodný proces hovoří spisovatelé, filosofové, ba i politici.
Zkrátka šedesátá léta vrcholí a s nimi také naděje těch, kdo to s touto zemí mysleli dobře a domnívali se, že kritika poměrů přinese posun vpřed. Poslouchá se to ze starých pásků krásně a člověku se hrozně moc chce držet tomu palce. Bohužel ale známe výsledek.
Zatímco u detektivky je prozrazení závěru zničující pro celý příběh, v případě Pražského jara 68 a jeho odrazu v rozhlasovém vysílání je v něčem i prospěšné. Tanky a obrněné transportéry v ulicích českých měst nám totiž vytanou na mysl pokaždé, když slyšíme, jak se v únoru, březnu či květnu odvažují redaktoři vběhnout tam, kam před pár lety nesměl nikdo ani po špičkách nahlédnout.
Co věta kritiky dosavadních poměrů, to kapka do poháru trpělivosti Kremlu. A člověk si při tom velice přesně utřídí: tak tohle jim vadilo? I tohle? A tamto? Z dnešního pohledu běžná, normální, rutinní témata ničila prý „přátelský vztah mezi socialistickými zeměmi“. Jak chtěl přežít režim, který za žádnou cenu nepřipustil pojmenovat to, co každý denně ve svém životě nemohl přehlédnout? Že není maso, že nejsou silonky, že nejsou knížky, že není svoboda…
Vysílání Československého rozhlasu z roku 1968 ukazuje, jak normální směla být chvíli naše společnost, než ji zpacifikovala normalizace.
Výběr nahrávek z archivu Českého rozhlasu uvádějí Naděžda Hávová a Tomáš Černý.